Aperio

Online poradna pro rodiče, dotazy

Téma: Soužití rodiny a matky manžela

24.03.2017

Dobrý den,
Obracím se na vás o radu. Je mi 39 let, vdaná 6 let, s manželem jsme spolu od svých 16-ti let, manželovi je 44 let. Máme dvě holčičky 5 a 9 let. Bydlíme v rodinném domku s jeho maminkou, dům má dvě bytové jednotky, v menší jsme bydleli my a po narození 1.dcery jsme se na žádost tchýně přehodily do větší části a ona do menší, kterou jsme za našeho bydlení opravili. Dům byl připsán manželovi s tím, že se o tchýni postaráme (manžel má 3 sourozence). Materiálně je o ni postaráno, režijní náklady jsou vyřešeny-v tom není problém.
Po přestěhování do větší části, to bylo 1. dceři 8 měs. Začaly naše potíže v soužití. Do té doby to nějak šlo, jenže my netušili, že přepisem domu začne opravdu teror z její strany. Je to skoro 9 let, ale stále se považuje za nejdominantnější osobu zde. Chce k nám chodit kdykoli, vědět o všem a vše naše řešit. Naše soukromí jsme si museli těžce vybojovat.Nesmím jí v ničem říci ne anebo že to chci jinak a je zle – výsměch, ponižování a vyhrožování, že mi něco provede. Na dvoře i zahradě máme každý své místa, i přesto pokud se jí něco nelíbí, vytrhne mi to a nasadí si to k sobě. Na dvoře mi přemisťuje kytky, protože to nemůžu mít pod svým oknem a postaví tam raději svoji popelnici, kt měla do té doby u svých dveří. Zpočátku mi dělala neohlášené návštěvy vždy když nebyl manžel doma. Průběh jejích návštěv byl příšerný-plný vulgárních nadávek, ponižování a vyhrožování, co mi provede. Manžel tomu nechtěl věřit, trvalo to asi ¾ roku-já stále slyšela od tchýně, že jsem ta špatná já, já se musím změnit a plno povinností, jak se chovat k ní a poslouchat – 2x jsem odešla s malou ke své rodině, protože ten nátlak na mne byl nesnesitelný. Vždy jsem se vrátila, ale lituji toho dodnes, situace se nelepšila, ba zhoršovala. Manžel na mne apeloval, že je to můj problém, já se musím snažit si to vyříkat. Zkrátím to: tchýně mne neměla ráda, dávala to velice jasně najevo, viděla ve mne soka, dodnes od ní opakovaně slyším, že jsem mladý spratek, kt přišel s holou prdelí a že ji musím poslouchat, že manželovi otravuji celý život, že má ze mne deprese. Pokud se naštve, tak mé oslovení a titul zní LUDRA. Manželovi vyčítá, že konečně po letech stojí za mnou, chová se k němu vulgárně stejně jako ke mně a říká mu, že mu stejně uteču. Její slovní útoky byly zpočátku skryté, čekala na situace, kdy budu sama. Po letech jí nevadilo se takto chovat i před manželem, před nikým cizím si dává dodnes pozor. U ní má velkou váhu pověst u lidí, proto zuří více, protože já o tom mluvím, co mi doma provádí, protože je to nepochopitelné. Často si vzpomenu na její tchýni, o kt se tady starala, slyšela jsem, jak jí vulgárně nadává, pokud jí tchýně nechtěla poslechnout. Říkám si, zda se historie tady v domě neopakuje, přestože já se tomu bráním. Netuším, jak to v manželově rodině ve skutečnosti fungovalo, ale jenom ta skutečnost, jak se chová teď je příšerná. Když má potřebu, nehledí na to, že jsou přítomny i děti (bylo to i několikrát u nás v domácnosti a manžel ji musel vykázat ven), několik let jsem s dětma utíkala ze společného dvora pryč nebo si museli s holkama zacpávat uši.Z důvodu její vulgarity i agresívního jednání i fyzického (před dvěma lety mne manžel bránil-musel držet tchýni za ruce, protože mne chtěla zbít- ona to popírá nebo se tomu směje a říká, že je to normální) jsme s ní omezily kontakt i děti, mohou být s ní na dvoře, zahradě, chodili jsme na nucené návštěvy k ní, protože jsme chtěli trochu klidu, když jsme stále slyšeli, jaké jsou naše povinnosti a co musíme všechno dělat.
Mám dvě vysoké školy a za těch 8 let to vnímám z její strany jako šikanu a skoro týrání vůči mně. Nikdy bych nevěřila, že toho může být senior schopen, ale není mi to nic platné, nikdo tomu nevěří a já s tím nemůžu nic dělat. Ledaže se rozvést a odejít pryč a nechat tu manžela s dětmi. Pokud tchýni řeknu, že mám manžela ráda a zůstanu s ním, zuří více. Já si myslím, že nejsem konfliktní typ, v obci nemám potíže, v práci také ne.Nikdy jsem takové chování neměla ráda, nemám ráda šikanu a ubližování u dětí – k tomu vedu i své děti, nikomu jsem nic podobného nedělala.
Protože nechce přestat s jejím přístupem a my se straníme její nesnesitelnému chování, není v naší moci to změnit-není tady nikdo, koho by poslechla, aby zmírnila tu její agresivitu, začala vyhrožovat, že se obrátí na sociálku a ti nás donutí ji poslouchat. Má z toho opravdu radost, kterou neskrývá. Opravdu nám přišlo předvolání z rodinné poradny , kde jsme přišli. Paní psycholožka nám vylíčila tchýni jako ubohou vdovu (manžel byl alkoholik, doma ji fyzicky napadal, 10 let byl v ústavu, než umřel), sociálně izolovanou. Ve skutečnosti je sociálně činná, doma se zdržuje málo-stálé návštěvy po dědině…… Nás označila, že jí ubližujeme a tvrdila o nás věci, že jsme něco udělali a to nebyla pravda.Tchýně nikdy neřekne, jak daný spor probíhal, vždy za to můžu já, ona je chuděra-ráda převrací situace. Časem jsme ztratili sílu a odvahu něco někomu vysvětlovat, z manželovi strany nám nikdo nevěří a jsou toho názoru, že tu byla dříve a my ji musíme ve všem poslouchat. Skončilo to tak, že jsme ze sezení odcházeli s pocitem jako největší škoditelé, naše všechny připomínky byly ze strany psycholožky zamítnuty. Navíc nás šokovalo, že jde zde jen o vztah dětí a tchýně a je úplně jedno, jak se chová k nám i před nimi, že děti slyší ty její nadávky, zažívají, že musíme utíkat se domů schovat, protože ona za námi „běhá“ a nadává na dvoře, dokud se neschováme domů. Navíc tímto velice trpí náš vztah s manželem, jsme z toho zoufalí. Máme opravený dům, po rekonstrukci a už jsme zvažovali, že odsud doslova utečeme. Ale na jak dlouho????Tchýně má 73 let a je v plné síle. Vůbec nechápeme, kde se její síla bere a to nadměrné sebevědomí, že ona smí dělat druhým i tak ošklivé věci.Navíc byla u kartářky, kt ji potvrdila, že ji chci připravit o dům-je napsaný jen na manžela (tchýně má věcné břemeno, my jsme chtěli, aby si ho zřídila).
Po této návštěvě jsme byli z toho špatní, tak jsme navštívili druhé soc. centrum, kde nás p.psycholožka vyslechla, řekla, že je jí nás všech líto, ale s tím nic nenaděláme, kontakt tchýně s dětma musíme umožnit tak, jak tchýně chce a je úplně jedno, jak se k nám i před dětma chová, ona může vše a my prostě nic. A manžela se zeptala, zda mu víc záleží na dětech nebo na manželce! Oba dva jsme byli šokovaní touto otázkou, neuměl na ni odpovědět, řekl, že má rád všechny.
Naše beznaděj a bezmoc je obrovská, hádáme se a brečíme, zvažujeme, zda se odstěhovat-ale holky tu mají kamarády…..
Proto hledám pomoc, radu, podporu v téhle situaci, protože představa, že tchýně může cokoli a ještě s úsměvěm nám to několikrát oznámí a my jsme bezmocní a musíme snášet takové chování. Víte, kdo to nezažil, tak vám nikdy neuvěří, protože se to zdá absurdní.
Předem děkují za jakoukoli pomoc.
S pozdravem Naďa R.

Dobrý den,

nejprve bych Vám chtěla říci jak mne mrzí, v jaké tíživé situaci se Vy i Vaše rodina nacházíte a čím spolu procházíte. Rozumím tomu, že samotné sepsání Vašeho příběhu muselo být náročné, už podle napsaných řádků jsem pochopila jsem, že je společné soužití při situaci vás všech jedním velkým trápením. Přemýšlím, jak bych Vám mohla takto psanou odpovědí pomoci.. Napadá mě k tomu, že je opravdu těžké, ne-li nemožné, snažit se změnit chování druhého, pokud nedbá na můj názor, a dokonce se mi vysmívá a nebo jsem opakovaně cílem jeho výčitek či ponižování. Z Vašich řádků jsem zachytila, že i přitom všem dokážete uvést zkušenosti manželovy matky s bývalým manželem, které nasvědčují domácímu násilí. Nicméně i po těchto zkušenostech nemůže nikdo druhému ubližovat a vlastní bolavé zážitky nejsou žádnou omluvou. Na Vašem místě bych se zkusila ptát především sama sebe a také se zastat sama sebe, co potřebujete Vy a Vaše rodina, neboť jak vidím, zastání z okolí se Vám nedostává. Navíc vidím, že jste zkusila již mnoho možností a způsobů, jak zkusit situaci vyřešit.
Mé možnosti v online poradně jsou v tomto směru bohužel velmi omezené, Aperio však nabízí také osobní a telefonické psychologické poradenství, kde by bylo možné více se o Vaší situaci pobavit a poskytnout podporu..

Myslím na Vás

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Obavy o 13letou dceru

24.03.2017

Dobrý den, mám problémy s13ti letou dcerou, která už 2 měsíce je drzá, nesoustředěná, zhoršila se ve škole. Vlastně nechce dělat vůbec nic, jen ležet na posteli a koukat do stropu. Když se jí zeptám, co ji trápí, odpoví mi, že se se mnou o tom nebude bavit. Příjde mi , že nemá žádné sebevědomí, neustále se lituje, myslí si, že je škaredá,......Dokonce jsem se dozvěděla, že by se nejraději zabila. Mohly by to být deprese? Toto vím od jejího bratra, kterému se svěřuje. Jsem z ní opravdu zoufalá, končí osmou třídu a proto by bylo dobré, aby měla hezké známky (doteď vždy nejvíce 2 dvojky na vysvědčení).Mám strach , aby si tímto "jejím obdobím" nezkazila možnost se dostat na dobrou střední školu. Nedá se s ní vůbec mluvit. Vždy , když se s ní začnu bavit, pohádáme se. Prosím o jakoukoliv radu, zda ji nutit s námi komunikovat nebo ji naopak nechat chvíli být.
Děkuji a přeji hezký den.

Dobrý den,

Děkuji Vám, že jste se obrátila na poradnu Aperio, z Vašeho dotazu jsou znát velké obavy o Vaší dceru, nedivím se Vám. Je obtížné takto na dálku odhadovat, co se s Vaší dcerkou děje, nicméně prochází náročným vývojovým období dospívání - u většiny dětí/dospívajících se objevují změny nálad, často protichůdné pocity, člověk začíná vnímat potřebu soukromí a vymezuje se vůči svému okolí, hlavně vůči dospělým, což může působit jako drzé chování. I když to často dospívající popírají, velkou roli v jejich pohledu na svět a sebe samotné hraje to, jak je vnímají nebo hodnotí vrstevníci a spolužáci ve škole. Pokud s Vámi dcera odmítá mluvit, je tedy obtížné dozvědět se více o tom, zda je něco co ji trápí či něco, s čím si neumí poradit. Mohu Vám doporučit zkusit jí Vaše pocity popsat a říci nahlas, a přitom nevyčítat, že s Vámi Vaše dcera odmítá mluvit. Zlostné reakce dcery mohou skrývat mnohé pocity - nepochopení, sebekritiky, nízkého sebevědomí anebo třeba strach či zklamání. Zkuste se nenechat těmito reakcemi odradit nebo vyprovokovat a znovu tedy zapříst v klidu rozhovor a nenechat to sklouznout k hádce. Anebo to můžete zkusit jinak.. - např. pozvat dceru na nějakou lákavou "dámskou jízdu" - nákupy by mohly zabrat, přitom všem nakupování se možná dozvíte leccos už jen tím, že ji budete poslouchat. Zmínila jste dále vážné obavy týkající sebezabití a depresí. Mohu uvést, že deprese se projevují jako pocity bezmoci, výrazné nechuti něco, cokoli, dělat a vyznačují se také nereagováním na podněty, jako např. na kamarády nebo telefon.
Kromě rozhovoru s dcerou bych Vám chtěla doporučit, abyste kontaktovala rodinnou anebo pedagogicko-psychologickou poradnu a domluvila se na společné schůzce, nedoporčuji podceňovat riziko.

Držím Vám palce, ať to zvládnete

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: 7letá dcera zlobí, nechce být samostatná; nový partner v rodině

01.03.2017

Dobrý den ,chtěla bych se zeptat ohledně dcery.Mam 7 letou dceru od začátku jí vychovávám sama ale poslední rok mám přítele a chystáme svatbu.Moje dcera nám ale dělá starosti.V létě jsem jí zařídila samostatný pokoj jelikož se k nám přítel přestěhoval.Jen dcera pořád v noci volá ,budí se,říká že se bojí.To ovšem není vše,porád ze mě nemá respekt a neposlouchá.Snažím se neřešit to plácáním po zadku či jiné tresty.Nevím si už rady.Jak docílit aby poslouchala a byla samostatná?Má už věk kdy by měla vše zvladat sama ale ona pořád hledá výmluvy.Děkuji za radu

Dobrý den,
děkuji za dotaz, jsem ráda, že jste se s Vaším dotazem obrátila na poradnu Aperio. Z toho jak čtu Vaše řádku mě napadá, že chování dcery může být zarážející, nedivím se, že pokud Vás neposlouchá jako dřív, může Vás to rozčilovat. Když si přitom zkusím představit situaci, kdy se v rodině objeví partner maminky, kterou předtím měla dcera vlastně jen pro "sebe", mohlo se stát, že pro Vaší dceru je nový člen rodiny, který navíc pravděpodobně bude vystupovat jako její nová vychovávající osoba, stejně tak obtížně přijatelný. V takovém případě by se pro chování dcery nabízelo vysvětlení, že možná touží zpět po Vaší pozornosti, stejně jako tomu bylo dřív, a to se stupňujícím charakterem - protože tím, že zlobí, tak i když dostane výprask, získá si tím alespoň Vaší pozornost.. Co s tím tedy.. Napadá mě, zkuste si o nové situace v rodině s dcerou pohovořit, opakovaně, nevyhýbejte se tomuto tématu a ptejte se jí na to, jak to vidí ona, jaké má obavy, co se jí nelíbí, nebo co ji trápí.. Diskuze a důvěrné debaty jen mezi Vámi a Vaší dcerou mohou opravdu přispět k většímu porozumění na obou stranách, zlobení a úpěnlivé vyžadování pozornosti potom spíše ustanou.. Samozřejmě však, jeden rok je poměrně krátká doba na zvyknutí si na nové rodinné uspořádání. Vzájemné pochopení a hlavně důvěra a její získání/obnovení, není záležitostí pár rozhovorů. Protože Vám do života vstoupil partner, bude navíc potřeba aby dcera pochopila rozdíl ve vztahu rodič - dítě a v partnerském, když předtím nic takového nezažila. Možná by pomohlo ilustrovat to na vztazích v jiných rodinách - rodiče milují své děti, ale zároveň rodiče milují i sebe navzájem. Nový partner sice nebude "táta", ale je to někdo, kdo miluje maminku a tím jí dává víc síly a lásky pro to, aby mohla milovat i svou holčičku.. Určitě se obrňte trpělivostí, ale zároveň znovu zkuste dceři laskavě vysvětlit, jak se věci mají, jak je pro Vás a pro rodinu partner důležitý a určitě ji stále dávejte najevo, že dcera je pořád Vaše a že ji máte ráda nadevšechno.. Některé děti si totiž myslí, že nový partner matky/otce je výměnou za ně samotné...
Také bych mohla doplnit, že společné aktivity/výlety apod. vás tří pomáhají postupně zvykat všechny, nejen dceru, na nové rodinné uspořádání. Zkuste si najít čas pro společné zážitky a zároveň nijak nespěchejte na oboustranně pozitivní reakce..

Držím palce, ať se vám třem dobře daří a přeji jen to dobré do společného života

S pozdravem

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Vysvětlení dítěti nepřítomnost otce

01.03.2017

Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně své situace. Jsem matka samoživitelka a mám dvouletého syna. Trápí mě, že nevím jak mám synovi vysvětlit, až se mě zeptá, kde je táta, proč není s námi. Jeho otec mě opustil ještě když jsem byla těhotná, o syna nikdy neprojevil zájem, vůbec pro něho neexistuje. Bohužel se mi do teď nepodařilo najít si nového partnera, který by úlohu otce mohl zastoupit. Jak vysvětlit malému dítěti, že o něj ten, který ho pomohl stvořit nestojí?
Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

jsem ráda, že jste se s Vaším dotazem obrátila na poradnu Aperio. Myslím, že rozumím tomu, jak by se mohl nevinný dotaz synka "Kde mám tatínka?" dotknout citlivého místa. Je možné, že dotaz by mohl zaznít také až si najdete partnera, syn by se mohl tázat po svém pravém otci, nebo by zkrátka zaznamenal rozdíl, že nyní již má tatínka. Hovořit s dítětem o situaci rodičů je důležité, i malé děti dokážou pochopit jednoduchý příběh, který jim sdělí rodiče. Možná bych doporučila předejít dotazu synovi a Vaši situaci s bývalým partnerem předem vysvětlit, anebo přirozeně připodobnit např. na příběhu anebo pohádce. Zkuste se přitom jen vyhnout případným nepřátelským postojům vůči otci, kterým bych přitom zcela rozuměla, pokud je v sobě pociťujete, nicméně syna by mohly zbytečně uvádět do nepříjemné nejistoty. Na pohádkách si můžete vysvětlovat také další situace ze života a chování lidí k sobě navzájem, můžete tak synovi postupně se začít orientovat se ve vztazích mezi lidmi. Je také důležité dávat mu najevo, že jej máte ráda a že jste tam pro něj, i když by se k němu někdo nezachoval hezky.

Určitě to spolu zvládnete

S pozdravem

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Syn odmítá chodit do školky

01.03.2017

Dobrý den,
mám dotaz ohledně synka, 5let, je bojácný a nechce chodit do školky, nechce ani na žádné kroužky. Chodili jsme na 2 loni a letos už nechtěl, nenutila jsem ho. Do školky začal chodit od 3let, ale nesl to špatně postupem času, někdy se i pokakával aniž by řekl učitelce,chtěl běžet za mnou při odchodu apod.....ve školce si hraje stranou, docházka byla jen 3dny v týdnu, jinak byl se mnou doma nebo když byl nemocný a s mladším sourozencem. Teď začali chodit současně, ale zase nechce chodit a přenáší to i na druhého. Mohu mu nějak pomoci se s tím vypořádat? příští rok bude už předškolák a ve škole bude muset být už mnohem samostatnější.... děkuji za odpověď.

Dobrý den,

děkuji Vám za vložení Vašeho dotazu do poradny Aperio spolu s detailním popisem situace. Rozumím Vám, že nechuť syna chodit do školky Vás může znervózňovat. Stává se, že některé děti jsou na "školkový" režim více citlivější a změny přijímají hůře. Většinou pomáhá nastavit pravidelný režim docházky, spolu se stálým časem příchodu a odchodu do školky. Často se stává, že se děti vzpírají odchodu do školky, přímo ve školce si pak už ale dokáží hrát. Dá se jen obtížně takto na dálku hodnotit, co by mohlo synovi ve školce vadit, mohla by napomoci konzultace s učitelkami, které ví, jak se syn ve školce projevuje, kdy a v jaký čas projevuje stesk po domově atp. Pokud se mu ve školce nelíbí a výrazněji se straní dětí, můžeme doporučit obrátit se na pedagogicko-psychologickou poradnu, kde by se mohli Vašemu synovi věnovat více a odhalit možnou příčinu obtížnějšího přivykání na školku. Správě tušíte, že mladší syn pravděpodobně odkoukává chování bratra, opět bych mohla doporučit konzultaci s třídní učitelkou ohledně toho, jak si mladší syn ve školce zvyknul, a i přes obtížné začátky zkusit nastavit pravidelnou docházku do školky. O celé záležitosti si také zkuste s oběma chlapci pohovořit a vysvětlit jim, z jakého důvodu do školky musí a proč je pro ně i pro Vás důležité, aby ji navštěvovali.

Držím palce, ať si chlapci brzy zvyknou

S pozdravem

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Dcera u autonehody

15.12.2016

Dobrý den,
mou matku,dcery babičku,dne 5.10.tr,srazilo na přechodu pro chodce,policejní auto typu dodávky,babička leží v nemocnici se zraněními neslučujícími se s životem(slova lékařů),měla 5h operaci,do dnes nechodí,nevíme zda jednou bude,tím,že dceru odstrčila,jí zachránila život!!!Dceři je 12let a vše bezprostředně viděla :( dodnes pláče a má trauma!!V pátek 7.10.jsme z vl.iniciativy navštívili dětské krizové centrum medvídek,VZápolí,P4, kde dceři pomohli.Dcera má jít na policii k výslechu :( odmítá výslech,protože policii nenávidí a nevěří ve spravedlnost z jejich str.-dcery slova, já jsem zoufalá a nevím co mám dělat :( prosím pomozte nám!!!
Děkuji ze srdce za jakoukoli informaci a s úctou ve vaši práci AS (samoživitelka)
PS: právník,kterého jsme měli,a v kterého jsme věřili se na nás vykašlal !!! :(

Dobrý den,
omlouvám se, že teprve nyní dostáváte odpověď na Vaši situaci, osobně musím nejprve říct, jak moc je mi líto, co se stalo mamince, když zachránila Vaší dceru..
Podle uvedených dat vidím, že od této události uběhly již více jak dva měsíce, přesto se domnívám, že traumatické následky u dcery mohou přetrvávat dále. Vlastně - i kdyby to působilo tak, že dcera už je "lepší", to co se stalo v její přítomnosti, a navíc osobě, která je jí asi bude jednou z nejbližších, tak není zážitek, na který lze zapomenout anebo na něj vzpomínat jinak než s bolestí. Z Vašich řádků lze vyčíst i jiné chování dcery a velmi nekompromisní postoj k policii - tomu se vůbec nelze divit, traumatický zážitek je nevypověditelný a pouhá představa toho, pokud by mi to někdo nevěřil, je ať už pro dítě ale i pro dospělého, dalším možným zdrojem traumatu. Podle Vašich řádků je již výslech dcery za Vámi, moc věřím, že navzdory obavám proběhl s citlivými lidmi, kteří spíše než z pozice policistů vystupovali lidsky a s co nejvyšší mírou ohleduplnosti k dětské nedůvěřivosti.
V dotazu položeném v internetové poradně mi chybí mnoho informací, s nimi by bylo možné lépe posoudit a vyjádřit se k Vaší situaci. Nicméně moc bych Vás chtěla i nadále povzbudit v tom, abyste spolu s dcerou vyhledali odbornou pomoc, tedy nejen Vaše dcera, ale i Vy. Vyrovnávání se traumatem není jednorázová záležitost, a může trvat delší dobu, než si tím člověk projde. Zkuste znovu navštívit Dětské krizové centrum, nebo mohu doporučit krizové centrum RIAPS na Praze 3 (ulice Chelčického 39). I když jste nebyla přítomna té nehodě, celá situace se Vás přímo dotýká, neboť prožité trauma není jen zážitkem jednoho člověka, ale všech jeho blízkých, tím spíše Vás jako matky a dcery zároveň.
Kromě vyhledání odborné pomoci však tíhu zážitku vyrovnáváte už jen tím, že Vaše dcera ví, že tam jste pro ni a především že Vy věříte tomu, co se stalo. Z Vašich řádků čiší starost až úzkost o dceru, a vším tím tedy procházíte s dcerou společně, a to je moc důležité mít matku jako největšího spojence. K celé této události bohužel opravdu patří nepříjemné emoce, od smutku až třeba po zlost nebo zmatenost a zoufalství. Chtěla bych Vás také podpořit v tom, abyste je ani Vy ani Vaše dcera nepotlačovaly, naopak zkuste spolu o tomto mluvit, poplakat si a nevyhýbat se rozhovorům o tom, co se stalo tehdy, ani co se děje teď.
Napadá mě, jak moc je také důležité zkusit se spolu užít jen tak, v nějaké milé činnosti. Není to o tom přijít na jiné myšlenky a pustit tuto událost z paměti, což ani nejde, ale mít s Vaší dcerou nějaký milý zážitek (třeba i předvánoční úklid za zvuku koled a s vůní cukroví, který bude probíhat v pohodové náladě) a mít také hezké společné chvíle. Takovým příjemným společným zážitkem můžete rozhýbat mysl a trochu ji uvolnit, je ale také důležité nezapomínat na tělo. Totiž i když to tak nemusí vypadat, traumatické zážitky se promítají do těla. Zde není prostor na vhodnější vysvětlení, ale mohu Vám doporučit, abyste zkusily spolu s dcerou také tělesnou a pravidelnou formu relaxace. Jóga je na toto ideální - jsou to jemné delší pohyby, díky kterým se celé tělo okysličuje a uvolňují se obvykle i netušená zatuhlá spojení (kloubní i svalová). V Praze je mnoho možností, kde se dá cvičit, ale i na internetu naleznete mnoho videí, i pro začátečníky, jak lze cvičit.
Moc bych Vám přála, aby to s Vaší maminkou dopadlo dobře.
Držím palce ať to zvládnete spolu s dcerou a nebojte se požádat znovu kdykoli o pomoc.

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Příliš brzké ranní vstávaní 3,5leté dcery

05.11.2016

Dobrý den. Máme s manželem šikovnou témeř tří a půl letou dcerku. Je dost temperamentní, živá. Poslední dobou jí však o vše musím žádat třikrát, než něco udělá. Plácnutí po zadečku už jsme zkusili, ale to vydželo jen na krátkou dobu. Zavedli jsme tedy puntíky a srdíčka, což funguje střídavě. S čím si ovšem nevíme rady, to je její panovačnost. V půl šesté ráno se probudí a zavolá si, že potřebuje čůrat. Zajdu jí dát nočník, vyčurá se, ulehne. Případně jí ještě dám napít. Povím jí "Ještě si hajni, je moc brzy. My s tatínkem také ještě spíme."
Sotva vlezu do postele, ozve se požadavek, abych jí něco podala.
"Vandi, ještě se nehraje, ještě spinkáme."
Načež se spustí pláč, že jí to musím já konktrétně podat nebo že se mám já či manžel na nečo přijít podívat. My tam s manželem nejdeme, protože by následovalo deset dalších požadavků a nechceme to podporovat. Takže dcerka reaguje tím, že brečí čím dál víc, posléze vysloveně ječí, kope do postýlky. Včera jsem tam asi po dvaceti minutách hysterie musela jít, protože jsem viděla na chůvičce, že už ve stoje kříží nohy, že se jí chce čůrat , tak jsem nechtěla, aby se počůrala. Pak se tedy uklidnila, lehla si a byla chvilku tiše a pak si hrála v postýlce. Snažíme se jí vysvětlit, že potřebujeme spát, protože musíme chodit do práce, ale to ji nijak nezajímá. Nevím, jak na tu panovačnost reagovat, už nás takto jednou šikanovala od čtyř ráno. Ve školce jednou místo spaní strašně rušila ostatní, zavedli jsme tehdy ty puntíky a srdíčka a od té doby klid, dokonce i usnula. Ale ta rána, tam si nevím rady, jak správně postupovat. Bojím se, aby jí ta panovačnost nezůstala a nevyrostl z ní sobec. Měli byste pro mě nějakou radu? Předem děkuji Hana H.

Dobrý den,

děkuji Vám, že jste se na nás obrátila se žádostí o radu. Rozumím Vám, že chování Vaší dcery, kdy je po ránu takto neutišitelná a vynucuje si pozornost, pro Vás může být nesrozumitelné ale i nepřijatelné. Zároveň se obdivuji Vašim důmyslným výchovným metodám, kdy nepoužíváte fyzické trestání. Z popisu situace se přitom domnívám, že pokud se Vaše dcera budí dříve pravidelně, má možná jen jiné biorytmy než rodiče. Napadá mě tedy, zda by bylo možné se s dcerkou domluvit na tom, co bude dělat sama v postýlce, když se probudí. Třeba pokud by si sama vystačila s knížkou nebo si klidně a potichu hrála, mohla by za takové chování navíc dostat srdíčko. V jejím věku 3,5 let by už také mohlo být možné domluvit se, jak bude chodit na toaletu, což už by mohla zvládnout sama. Opět za podpory uděleným srdíčkem.. Určitě bych Vás moc chtěla podpořit v tom, ať dceři udržujete pravidelný denní režim a trváte na zavedeném systému srdíček a puntíků. Sice s tím nyní bojuje, ale když se přesvědčí o Vaší důslednosti a pevnosti, může ji to naopak pomoci rychleji a snadněji se s pravidly znovu vyrovnat. K uvedenému panovačnému chování mě přitom napadá, že se bude pravděpodobně jednat o běžné projevy dosud nezralé vůle, která se v tomto dětském věku teprve vyvíjí a dítě přirozeně prosazuje hlavně sebe samého. Takové projevy spontánně postupně mizí.

Držím Vám palce, ať máte brzy klidnější a dospaná rána

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Začátek povinné školní docházky - nechuť k chození do školy a tresty třídní učitelky

16.10.2016

Dobrý den, syn je nyní žákem první třídy, pozvolna se u něj začala projevovat nechuť k chození do školy, ráno pláče, zvýšila se u něj četnost nočních děsů, začal být fyzicky agresivní vůči mě i své sestře. Nejprve bylo těžké zjistit, co ho trápí a proč se bojí jít do školy, dnes se po záchvatu silného vzteku přiznal, že ho třídní učitelka asi dvanáctkrát potrestala stáním u zdi. Ve třech případech prý sám zlobil, ale v ostatních byl potrestán za věci, které na něj svedli spolužáci. Jiné děti prý takto netrestá. Prý ho paní učitelka trápí i jinak, ale nedokázal popsat jak. Na paní učitelku jsem slyšela velmi negativní ohlasy od různých rodičů. Nevím jak postupovat, mám pocit, že jít přímo za paní učitelkou nebude účinné. Nejraději bych syna přeřadila do jiné třídy.

Dobrý den,

děkuji za Váš dotaz, jsem ráda, že jste se s ním obrátila na poradnu Aperio. Z Vašeho dopisu je znát, jak velké starosti o syna máte, vůbec se tomu nedivím. Vztah třídní učitelky k žákům ve třídě a chování k jednotlivým žákům velmi ovlivňuje to, zda se dítě, zvláště na začátku školní docházky, bude do školy nadále těšit a jak vůbec bude školu vnímat. Z toho co popisujete, se situace s trestáním jeví závažně, zvláště když uvádíte také souvislosti i se synovým chováním mimo školu, které je znepokojivé. Líbí se mi, jak se synovi věnujete a že se snažíte vidět jeho nenadálé impulzivní chování v širším kontextu. Napadá mě přitom, zda by za touto změnou v chování nemohlo být ještě něco jiného kromě událostí ve škole. Vaší nejistotu, zda situaci řešit přímo s třídní učitelkou chápu, nicméně ráda bych Vám doporučila, abyste se na ní obrátila a sdělila jí své obavy o syna a také pochybnosti o učebních metodách. Domnívám se, že po rozhovoru a přístupu paní učitelky bude snazší udělat si obrázek o tom, zda se dá s paní učitelkou domluvit a jaký je její přístup k Vám a Vašim starostem. Pokud se Vám její jednání nebude zdát a u syna budou i nadále přetrvávat tyto znepokojivé projevy chování, v úvahu připadá projednání dále s ředitelem školy. Pokud by se však nadále nic nedělo a ředitel situaci odmítl řešit, je možné kontaktovat ostatní rodiče a zjistit, jak situaci hodnotí oni. Pokud za ředitelem přijde víc rodičů (případně opakovaně), již tuto situaci ignorovat nemůže. Jinak připadá v úvahu přeřazení syna do jiné třídy anebo školy, krajní možností je pak obrátit se na Českou školní inspekci, třeba i za podpory vyšetření syna v pedagogicko-psychologické poradně.
Zkuste však nejprve promluvit s paní učitelkou, nebo za ní zajděte také s dalšími rodiči, kteří mají obdobné dojmy z výuky, a konstruktivně je s ní zkuste probrat.

Ráda bych Vás podpořila v tom, že berete vážně synovi potíže a jeho sdělení. Takovým zájmem o něj můžete vyvážit nerespekt k potřebám malého dítěte ze strany třídního učitele a poskytujete mu stěžejní rodičovskou oporu.

Držím Vám palce, ať se Vaše situace brzy podaří vyřešit

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Rychlé odkazy

Kategorie dotazů poradny

Legislativní příručka pro rodiče

Nebojujte se zákony 2017
- legislativa, myšlenkové mapy, příklady z praxe
- jednotlivá témata najdete v sekci Aktuality a články
- zašleme zdarma ve formátu .pdf  Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2017 - ke stažení ve formátu PDF

APERIO kurzy pro rodiče

Nové šance - kurz pro rodiče ve složité situaci
- práce, komunikace, výchova, finance
- seberozvoj, právní minimum
- otevřená registrace, počet míst omezen

 Nové šance

APERIO PRŮVODCE PORODNICEMI

Vyberte si dobře porodnici pro vás a vaše miminko

APERIO Průvodce porodnicemi


DALŠÍ APERIO KURZY PRO RODIČE

Poslechněte si rozhovor s Eliškou Kodyšovou o kurzu Nové šance pro rodiče v obtížné situaci.

APERIO v Sama Doma. Co nabízíme pro rodiče v obtížné situaci?

Užitečné odkazy

saminadeti.cz
www.saminadeti.cz - tipy, odkazy a rady (nejen) pro sólo rodiče
profem.cz - pomoc obětem domácího a sexuálního násilí
vasevyzivne.cz - bezplatná právní pomoc při vymáhání výživného
Kalkulačka pro výpočet dávek v roce 2017 - nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné
Kalkulačka pro výpočet výše náhrady mzdy v roce 2017 - v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény
Věková a důchodová kalkulačka

RODIČE NA START!2017


Letošní benefiční běh se vydařil, na poradnu jsme získali 40.000,- kč

Chcete pomáhat s námi, přidejte se příští rok k nám!



Pomohlo vám APERIO?

Podpořte nás, pomůžete tak spolu s námi dalším rodičům! Prosíme, přispějte darem na číslo účtu:
333 777 555 / 2010 variabilní symbol 333.
Odkaz na platební bránu najdete na donorské stránce.


Při nákupu v internetových obchodech přes web GIVT.cz půjde část z vaší útraty na naši podporu. Nestojí Vás to nic navíc!
Děkujeme!

Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Naši donoři

Poradna APERIO je podpořena z rozpočtu MPSV ČR a Magistrátem hlavního města Praha.

APERIO v TV

Dokonalé vánoce nejsou pohodové Vánoce, rozhovor s Eliškou Kodyšovou, psycholožkou a ředitelkou APERIA

Právnička Jana Seemanová v pořadu Sama doma, 1. března 2016.