Aperio

Online poradna pro rodiče, dotazy

Téma: Jak chránit děti před útoky tchýně

29.06.2018

Dobrý den, od ledna 2018 jsme s manželem v rozvodovém sporu o svěření dětí (synové 7 a 9 let) do péče. Já žádám svěření obou synů do mé výlučné péče s nadstandartně rozšířeným stykem otce (v čemž mě podpořil i OSPOD), zatímco otec si trvá na střídavé péči, na kterou já nikdy nepřistoupím, jelikož se o syny až dosud fyzicky nestaral, veškerá péče a výchova byla jen na mě, manžel má náročné zaměstnání, létá na zahraniční služební cesty, neumí vařit, nikdy nebyl s dětmi u lékaře, na třídních schůzkách nebo na mimoškolních aktivitách. Starší syn hraje závodně fotbal, má náročné tréninky 3x týdně a manžel není a nebude schopen z časových důvodů toto zajistit. Já pracuji na plný homeoffice z domu a mohu se dětem naplno věnovat. Zatím bohužel z finančních důvodů stále žijeme pod jednou střechou a soudy se táhnou, jelikož manžel nechce přistoupit na žádný z mých návrhů.

U minulého stání nám byla nařízena mediace, kterou jsme v květnu 2018 podstoupili a uzavřeli na ní dohodu, jak bude probíhat péče o děti v červnu a o letních prázdninách. Dne 25. 6. 2018 měla proběhnout druhá domluvená mediační schůzka, kterou však můj manžel zrušil s odůvodněním, že se z pracovních důvodů nemůže dostavit. Nabízené náhradní termíny odmítl s tvrzením, že další schůzky již nebudou třeba, jelikož vše funguje v naprostém pořádku.

Manžel však uzavřenou dohodu neustále porušuje, děti si nestíhá vyzvedávat včas a bez jakéhokoliv předchozího ohlášení za sebe posílá jako náhradu svoji matku. A to je právě ten kámen úrazu. Naše vztahy nikdy nebyly ideální, proto jsme se celá léta nestýkaly. Manžel s dětmi ji navštěvovali na tzv. povinné nedělní návštěvy 1x za měsíc, jinak nikdy naše děti nehlídala, nikam je nevzala a k nám domů nejezdila. Posílala dětem po manželovi peníze na dárky, ale jinak o ně nejevila žádný zájem. Děti k ní nemají žádný citový vztah.

Od doby, kdy jsem požádala o rozvod se do celé situace velmi vměšuje a brání tak v podstatě jakékoliv dohodě. Manžel je pod jejím vlivem agresivní, v její přítomnosti se chová úplně jinak, než když jsme sami. Nechá se jí manipulovat, papouškuje její názory a vůbec nebere ohled na děti.

Bohužel jsou tomu vystaveny právě děti, které jsou přítomny všem ostrým konfliktům. Ten poslední se odehrál včera. Manžel si měl v 16 h převzít děti, místo toho dorazila zcela bez ohlášení a předchozí domluvy v 15:30h tchýně. Bez jakékoliv příčiny začala velmi hrubě slovně napadat nejen mě, ale také mého otce, který byl u nás na návštěvě. Když jsme na její chování nereagovali, pustila se do mladšího syna Šimona. Nadávala mu do nevychovaných hajzlů, parchantů, hrozila mu dětským domovem, zabavením mobilního telefonu, který mu zakoupila apod...Když jsem ji opakovaně upozornila, aby se chovala slušně, byla ještě vulgárnější, vyhazovala nás z domu, vyhrožovala a fyzicky mě napadla (žducháním).

V takto vyhrocené situaci jsme se já, syn i tatínek rozhodli odejít z domu, aby nedošlo ještě k něčemu horšímu. Tomu chtěla tchýně zabránit, při odchodu v chotbě mi pošrábala paži a držela syna s tím, že musí zůstat s ní doma, dokud si ho nevyzvedne tatínek. Manželovi jsem napsala zprávu, že jeho matka hrubě narušuje náš denní režim, že odcházíme a až bude doma, ať zavolá, že mu děti přivedu. Starší syn byl celého incidentu ušetřen, jelikož byl na dětském hřišti, kam jsme za ním odešli.

Manžel na zprávu nereagoval, volal synovi na mobil až po 17h, že už je na cestě, ať přijdou okamžitě domů. Klukům se domů vůbec nechtělo, měli strach, cestou jsem s nimi o všem mluvila a snažila se je uklidnit a musela jsem jim slíbit, že zůstanu doma. Tchýně byla stále u nás a po našem návratu v útocích vesele pokračovala dál. Manžel ji sice několikrát okřiknul a upozornil, ať se chová jako člověk, ale nedala si říct.

Tentokrát se bezdůvodně, jak byla v ráži pustila i do staršího syna. Křičela na něho velmi vulgární nadávky, a když jí oponoval, řekla mu ať drží hubu, že je debil, že z něj nic pořádného nevyroste, apod...Před sedmou hodinou odjížděla autobusem domů a manžel nutil oba syny, aby šli babičku vyprovodit. Asi si dovedete představit, jak po tom všem, co jim řekla, byly nadšení ji někam vyprovázet. Snažila jsem se do celé situace vůbec nezasahovat a vše jsem sledovala z povzdálí. Mladší syn se zamčel v pokoji a odmítal otevřít. Nakonec ho manžel přesvědčil a pak ho smýkal za ruku až na zastávku. Starší syn šel raději dobrovolně, když to viděl. Nutno podotknout, že oba již byli v pyžamu. Ze zastávky potom manželovi utekli a bušili mi doma na dveře, ať otevřu a schovám je.

Pokaždé, když manžel násilím děti odváží ke tchýni, je z toho obrovské divadlo. Děti křičí, pláčou, drží se mě jako klíšťata a za žádnou cenu za ní nechtějí jet. Mladší syn se občas i pomočí. U tchýně ze stresu nejí ani nepijí, vrací se špinaví, ubrečení a stěžují si, co všechno jim babička udělala. Jak mě pomlouvala, jak se s tátou hádali apod... Nedávno mě dokonce kontaktovala vedoucí školní jídelny paní Hajdinová s tím, že jí tchýně volala a vykládala jí, jak se o děti nestarám, jak nic nejí a aby je hlídala, aby ve školní jídelně nevraceli oběd. Uvědomujete si, jak je to zejména pro staršího syna ponižující, když mu dělá babička ve škole takovou ostudu?

Po včerejším incidentu mladší syn skoro celou noc nespal. Ráno se vzbudil s bolestí hlavy, zvracel a teď zase spí. Celou noc plakal a měl hrozné sny. Musela jsem ho na dnešek omluvit ze školy. Manžela jsem upozornila, že si nepřeju, aby děti nutil se s tchýní stýkat a prosila jsem ho, aby je ušetřil takových výstupů. On však trvá na tom, že je to jejich jediná babička, jak je má ráda, jak jim všechno platí a kupuje a že ji nemusejí mít rádi, ale musejí se s ní vídat.

Největší obavu mám z letních prázdnin, kdy si máme děti střídat po týdnu. V dohodě, kterou jsme uzavřeli na mediaci je uvedeno, že pokud se manžel v tom svém týdnu nebude moci z pracovních důvodů o děti postarat, přebírám automaticky péči já. Tím jsem chtěla zabránit, aby manžel kluky třeba na celý týden poslal ke tchýni. Jelikož on smlouvu neustále porušuje, mám strach, že to tak stejně dopadne a nevím, jak mám postupovat dál. Děti jsou u tchýně vystaveny neuvěřitelnému stresu a opravdu s ní nechtějí komunikovat.

Existuje nějaké opatření, cokoliv, abych děti uchránila před jejím vlivem? Tady nejde o konflikt mezi mnou a tchýní, jde o zdraví a psychickou pohodu dětí. Nemám v úmyslu sbalit děti a přestěhovat se ze dne na den na druhý konec republiky, jak tomu bývá v některých případech. Chci všechno řešit "legálně" a citlivě k dětem, chci, aby tatínka vídali a budovali si k němu vztah, který doteď nemají, ale tchýně všechno narušuje a děti z ní mají panický strach.
Jak mohu děti chránit, aby nebyly vystavovány opakovaným agresivním útokům tchýně? Velmi děkuji za odpověď

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz a důvěru, s jakou jste se obrátila na Aperio. Popisujete vyhrocenou situaci a konflikt mezi Vámi a matkou Vašeho manžela. Mrzí mě, že se rozvodové řízení takto vyhrocuje a rozdmýchává svár. Rozvod je změnou vztahu mezi partnery, tak nějak očekáváme, že pro děti to bude představovat zátěž, může ale překvapit, jak moc to dokáže vtáhnout také další osoby z rodiny..

V konfliktu, který se před pár dny odehrál, vidím, že jste podnikla důležité kroky - odešla jste s otcem a synem ven do bezpečí a manžela jste informovala, co se odehrálo. Říkám si, že pro něj samotného může být situace velmi nepřehledná a chaotická - je v rozvodovém řízení s Vámi, se kterou má situaci řešit, ale do rozhodování mu zasahuje a ovlivňuje matka, která působí urputně.

V závěru svého dotazu pokládáte otázku, jaké udělat opatření, abyste děti uchránila před jejím vlivem. Napadá mě, spíše idylicky, že by bylo vůbec nejvhodnější nějak uchránit tchýni od toho, aby se uchylovala k takovýmto reakcím a vynucovala si pozornost a oblíbenost vnuků.. Jak čtu, chlapci dávají dostatečně najevo nesouhlas se stykem s babičkou, navíc za takových okolností. Je hodné ocenění, že i přes tyto konflikty víte, že vztah dětí s otcem je důležité nadále budovat a nepřetrhávat s ním vazbu.

Nabízí se varianta, zda zkusit probrat péči o děti znovu, za klidnější situace. Buďto spolu, bez institucí, anebo zkusit rodinnou poradnu či znovu mediaci. Protože, krajní řešení, které se nabízí, je restriktivní/omezující opatření. Můžete požádat soud o úpravu styku, resp. zákazu styku i s prarodičem. Snad by tyto možnosti pro babičku chlapců mohly být dostatečně varovným signálem, že takovým nátlakem a ohrožujícím chováním není možné si péči o chlapce vynucovat..

Nastavit hranice dětem je těžké, nastavovat je osobě o generaci starší, ke které bychom jinak chovali úctu, je ještě těžší, ale někdy rovněž nutné

Držím Vám palce, ať to zvládnete

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Rozchod s manželkou - neshody, péče o děti, rodičovská odpovědnost, sdělení dětem

05.06.2018

Dobrý den,

chtěl bych Vás požádat o několik rad týkajících se (1) komunikace s druhým rodičem a (2) komunikace s dětmi o důležitých otázkách. Omezil jsem se zde jen na ty, které je myslím, potřebné řešit nejrychleji (při všech mých nadcházejících setkáních s dětmi a tedy nutně i s druhým rodičem). I tak je toho ale docela hodně, za což se předem omlouvám. Budu ale rád, když mi z toho budete moci alespoň s něčím pomoci ještě před mojí schůzkou v poradně pro rodiče, kterou mám sjednanou až na 21.6.

Nejprve ale krátce přiblížím současnou situaci.

S manželkou máme dvě děti - syna (6,5 roku) a dceru (2,5 roku). Ve společné domácnosti s manželkou nežiji 6 týdnů. Důvodem mého odchodu byly dlouhodobé a vážné neshody s manželkou, respektive průběh konfliktů, které s nimi byly spojené (jejich výrazné vyhrocování ze strany manželky, konflikty kvůli zcela zástupným problémům apod.).

Za dobu 6 týdnů jsem měl děti v péči jeden víkend a jedno odpoledne. Minulý týden proběhlo první stání u soudu, kde došlo k dohodě na úpravě styku a o výživném. S dětmi se nyní mohu vídat jedno odpoledne týdně (středa 13-18) a každý druhý víkend (pátek od 15 - neděle do 18). Tuto středu za dětmi tedy pojedu a příští víkend je také budu mít ve své péči.

Po předání dětí z předminulého týdne manželce se ukázalo (a dnes to opět potvrdila v reakci na moji žádost o společný rozhovor v poradně), že manželka chce nastavovat mantinely mého styku velmi "přísně" tak, že je bude obtížné plnit, což patrně povede k dalším, samozřejmě zcela zbytečným, konfliktům. Zkusím tedy popsat situace, se kterými bych potřeboval poradit, aby vše proběhlo nejlépe, jak jen může a děti to pokud možno nezaznamenaly, respektive aby byly odpovídajícím způsobem připravovány na změny, ke kterým bohužel v důsledku konfliktů mezi rodiči došlo.

1. Komunikace s druhým rodičem
Minulý víkend jsem s dětmi přijel z víkendu v Praze v 17:35 do Milevska. Manželka uvedla, že jsem měl přijet přesně v 18 hodin, kdy má docházet k předání dětí. Manželka trvá na tom, že to má být přesně v 18 hodin. Je mi ale zřejmé, že příjezd v 18:05 by patrně způsobil ještě větší problémy. Stokilometrovou cestu z Prahy samozřejmě ale nemůžu načasovat na minutu přesně. Zároveň návštěva hřiště nebo cukrárny s takto malými dětmi na 20 minut je nemyslitelná a pro děti by následné naléhání na odchod v podstatě poté, co jsme přišli, bylo jen stresující. Jsem přesvědčený, že si v tomto případě má žena klade podmínku, kterou není oprávněná klást (a nejspíš to i sama dobře ví). Své přesvědčení, že na tomto trvá, mi dnes potvrdila v emailu. Můžete mi prosím říci, jak by se toto dalo řešit? Měl bych manželce navrhnout dohodu o nějaké časové toleranci (15 minut před i po?)? Manželka mi ale dnes v odpovědi napsala následující vyjádření, ze kterého je patrné, že k takové dohodě asi nebude přístupná: "Při předání žádné nejasnosti nenastanou, když je nebudeš vodit dřív nebo později a budeš vracet věci." Je nějaký jiný postup jak by bylo možné to směřovat k dohodě? Mám se v případě, že se nijak v tomto směru nedohodneme, raději "riskovat" příchod s dětmi před stanoveným časem nebo po něm?

Se svojí matkou jsem před návratem s dětmi do Milevska probral, zda mám manželce vracet špinavé oblečení nebo jej vrátíme až po vyprání. Na rozdíl od mé matky mi přišlo vhodnější, vrátit manželce oblečení až po vyprání. Samozřejmě to bylo špatně, nyní manželka píše v emailech obecně o tom, že "jí nevracím věci" (podotýkám, že tyto věci už má vrácené i přesto, že za dětmi pojedu až ve středu - poslal jsem je po její dobré kamarádce, aby se to vyřešilo co nejrychleji). To, jak manželka celou situaci popisuje, mi připadá neuvěřitelné a ryze účelové, ale těžko s tím mohu něco dělat. Možná to chce ještě nějak použít, protože si jinak nedovedu vysvětlit, že by sama věřila tvrzení "že jí nevracím věci". Tady sice sám za sebe vnímám jako vhodnější "vracet věci" vyprané, byť později, ale její preference je opačná, tak budu postupovat tak, jak si vyžádala. Ale ani tato otázka tím dostatečně vyřešena nebude, protože stále vnímám ten tlak a hledání problémů v různých dílčích otázkách. Nehledě na obecný problém, že manželka pohlíží na věci dětí, které jsme jim sháněli společně, jako na "její" a ne jako na "věci dětí" a tlačí mě k tomu, abych pro ně měl 6 týdnů od rozchodu nachystanou plně vybavenou a na děti připravenou domácnost. Snažím se o to, ale současně vím, že k tomu není vlastně oprávněna (jako není oprávněna ani k tomu, zamezovat mi kontakt s dětmi v našem vlastním domě a to, že tam již nyní vyměnila zámky). Myslíte že je na místě se ohradit proti tomu, že si "přivlastňuje" věci dětí? Sám se totiž obávám, že by to mohlo věci spíš uškodit. Na druhou stranu, manželka si zjevně chce hledat další a další důvody ke kritice a asi ani není na místě zase až příliš ustupovat ve věcech, u nichž si ona nárokuje něco, co jí nepřísluší (já se to tedy jen domnívám, a to na základě toho, že rodiče jsou obecně v rovné pozici také v případě styku s dětmi nebo co se týče rodičovských kompetencí, ale pokud se v tomto směru mýlím, tak mě prosím opravte).

Co se týče místa předání dětí, manželka předminulý víkend navrhla, že by k němu mohlo najít na hřišti a ne v místě bydliště, jak jsme se dříve (30.4.) dohodnuli na OSPOD. Vnímám to jako v určitých případech lepší variantu (s uvedeným návrhem jsem souhlasil), nicméně toto myslím není vhodné vždy (ve středu má syn trénink krasobruslení, také je možné že dcera bude spát, jednodušší by určitě bylo přebírání dětí doma). Rád bych se zeptal, zda si myslíte, že je smysluplné, abych manželce navrhnul, že si děti vyzvednu tentokrát doma. Nebo zda Vám připadá, že to může být spíš ke škodě věci.

Styk s dětmi je již upravený soudem a měl by tedy fungovat bez nějakého zbytečného potvrzování. Ale s ohledem popsané nejasnosti a také na přístup manželky k těmto otázkám, si myslím, že asi bude po nějakou dobu lepší, abych manželce vždy vše potvrzovat a snažit se o tom domlouvat, i přesto, že to může působit až otravně. Budu ale rád, když mi napíšete své stanovisko.

Další otázkou je to, že manželka si není ochotná připustit, že i já mám rodičovské kompetence. Ukazuje se to i v dnešním emailu, ve kterém mi napsala "Jejich nemoci a kroužky budu řešit já, protože je mám v péči.". Vím, že to takto není, ale nevím vůbec, jakým způsobem se o tomto s manželkou bavit. Rád bych Vás požádal o jakoukoli radu, jak se s ní domluvit tak, aby to odpovídalo skutečnosti a ne pouze jejímu přesvědčení nebo zájmu. Věc je bohužel o to těžší, že žena mě jako partnera v diskusi nevnímá a o všem, co chce rozhodovat ona, chce rozhodovat jen sama. Ale je mi jasné, že se v této věci mýlí a je potřeba nějak dosáhnout toho, aby byly i tyto obecnější rodičovské kompetence nastaveny tak, jak to má být.

2. Komunikace s dětmi
Do konce června mám zajištěnou možnost zázemí v bytě pouze na středeční odpoledne přes Charitu. Od července mám zajištěný nájem a vybuduji pro děti nové zázemí. Mám v této souvislosti dotaz, jak na toto děti připravovat. Zatím jsem se vyjadřoval jen velmi opatrně, protože manželka si nepřeje, "abychom jim tím motali hlavu", a také proto, že mě už opakovaně v emailu nařkla z toho, že děti proti ní poštvávám (což samozřejmě není pravda). Je mi ale jasné, že děti je nutné na situaci připravit, tím spíš že celá situace je už nějakou dobu aktuální a že budou ne-li již v tomto období, pak od druhé půlky července (18.7. proběhne odročené soudní jednání o styku s dětmi, řešené prozatímně platnou dohodou, které již zohlední existenci zázemí, které zatím vytvářím) určitě pobývat v novém prostředí. Obávám se také, že manželka i chce, aby na to děti nebyly připravené a i proto se mě snaží odradit od komunikace o těchto věcech s nimi. Chtěl bych se proto zeptat, měl bych se s nimi o těchto věcech začít již bavit? (Když píšu "o těchto věcech", tak samozřejmě nemyslím přímo rozvod, ale jen to oddělení domácností, nová prostředí, střídání rodičů, které již zažívají). Pokud byste pro mě měli v tomto směru jakékoli další rady, budu také velice rád.

Bude Vám velice vděčný za odpovědi na mé dotazy. Nevím, jestli je to ve Vašich možnostech do středy, kdy pojedu za dětmi, ale i kdyby to možné nebylo, velice ocením, pokud mi budete moci s mými otázkami pomoci.

S poděkováním a pozdravem,

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz a cením si důvěry, s jakou jste se na nás obrátil. Váš vzkaz má mnoho otázek a důležitých úvah, popisujete náročné a vyhrocené situace s manželkou, se kterou již několik týdnů nesdílíte domácnost. Máte spolu dvě děti a přemýšlíte, jak s nimi o nové rodinné situaci mluvit.

Když se partneři rozejdou, jejich vztah nekončí, resp. mění se v novou formu vztahu - vytváří se znovu důvěra za nových podmínek. Pokud spolu partneři musí i na dále komunikovat po rozchodu kvůli dětem, majetku..., tak vzájemnou komunikaci narušuje právě nedůvěra, nejistota a z toho plynoucí tendence k nekompromisnímu nastavení pravidel. Dokud si partneři neověří, že se na sebe mohou spolehnout i v této "nové" formě vztahu, stává se, že se vzájemně prověřují, dělají "naschvály" a jiné nepříjemnosti. Některé tyto obtíže popisujete také ve své situaci. V případě péče o děti je situace ztížena také tím, že partneři již nejste, ale jak píšete, zůstáváte dále rodiči, a to rovnocennými. Oddělit partnerskou a rodičovskou rovinu může být rovněž obtížné, případně delší dobu trvající proces, a to pro každého z partnerů odlišně...

Nedivím se Vašemu rozčarování z toho, že jakákoliv byť drobná odchylka od dohody (např. v případě dřívějšího dovozu dětí) představuje pro manželku ihned její zásadní porušení, vůči němuž se vymezuje a nedokáže pochopit.

Co se týká komunikace s druhým rodičem, jste spolu nyní v podstatě ve sporu. Za takové situace je potřeba udržovat co nejvíce transparentní komunikaci a domlouvat se zásadně mezi sebou. Doporučuji nenechat proudit komunikaci přes kamarádku, byť dobrou, nebo přes matku, ať už Vaší anebo manželky. Domlouvejte se vždy s ní, možná spolu paradoxně budete komunikovat více než dřív. Pokud plánujete cestu, domluvte si příjezd a rovnou si dohodněte, že v případě zdržení a nebo příjezdu dříve se ozvete a uvedete změnu, ať oba víte, jak je na tom ten druhý a zda je potřeba přizpůsobit program. Stejně se raději domluvte, jak s věcmi na děti ohledně praní.
Pokud Vy se stěhujete a vytváříte nový domov, není přitom možné, aby manželka měla tolik požadavků na vybavení pro děti.
Zkuste se bavit víc v rovině kompromisů a rovnocenných dohod - "já můžu udělat toto, abys v tomto měla pohodlí, stejně tak potřebuji od tebe, abys" apod. Zkuste s ní mluvit tak, že budete hovořit výhradně za sebe - já potřebuji, já to vnímám takhle a takhle..., vyhněte se rodičovským poučkám ("Měla by sis uvědomit, že..."), popichujícím výsměšným komentářům apod.
Opravdu se stává, že byť i malá odchylka od původní domluvy jedním partnerem, je pro druhou stranu jasným signálem naschválu. Mějte toto na paměti. Dokud si neprojdete touto novou fází vztahu, nečekejte od partnerky "pochopení" anebo shovívavost, na kterou jste možná byl dříve zvyklý. Všechno je nyní jinak, začínáte téměř od znovu. Nepředjímejte její reakci, nespoléhejte se na dříve platná a fungující pravidla. Vše musíte dohodnout od znovu a průběžně - což je zásadní - o tom spolu znovu komunikujte. Je to mnohdy náročné až otravné, jak píšete a máte zkušenost, ale pokud je jeden z partnerů v nejistotě, otevírá se bohužel nekonečný prostor pro podezírání a tím pádem větší potřebu pro další striktní vymezení pravidel, obviňování z naschválů apod.

Níže Vám přikládám důležitý odkaz, z jehož textů můžete čerpat další cennou oporu v tom, že byť s matkou dětí nežijete, jste stále rodiči, a to rovnocennými - prosím pročtěte si je, jsou zde témata: rodičovská odpovědnost, jak mluvit s dětmi o rozchodu rodičů ad.:
http://cochem.cz/index.php/odkazy

Na stránce http://www.justice.cz/Justice2/soud/soud.aspx?j=163&o=153&k=6632&d=353259
můžete nalézt tzv. rodičovský plán, který má rozvádějícím/rozcházejícím se rodičům pomoci uzavřít dohodu a vyhnout se tak válčení mezi sebou..

Co se týká komunikace s dětmi, vidím, že se snažíte pečlivě zvážit, jak a co jim říci, abyste jim neublížil a zároveň správně cítíte, že děti není dobré nechávat v nejistotě. Ta je nepříjemná jak pro dospělého, tak pro děti. U dětí se při neshodách a rozchodech navíc připojuje fakt, že mají přirozeně tendenci vztahovat si chování rodičů a události v rodině vůči sobě - mívají obavy, že mohou za hádku rodičů, že kvůli nim se rozešli, že už je rodiče nemají rádi... Je proto důležité děti ubezpečit o své lásce a náklonnosti. A nebojte se o nové situaci s dětmi mluvit. Je v pořádku jim otevřeně sdělit, že s maminkou již nebudete bydlet, protože si spolu nerozumíte a tak jste se dohodli, že budete bydlet každý jinde. To ale neznamená, že přijdou o Vás anebo o maminku. Akorát se s Vámi budou potkávat jinde než doma a vídat ve vyhrazený čas. Tento drahocenný čas si pak budete užívat spolu. Jejich reakce může být velmi pestrá - od pláče, smíchu, až po klidné či nezaujaté přijetí informací. Otázky, které budou mít, jim zkuste zodpovědět. Doporučuji seznámit se s článkem:
http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/porozvodove-boje-kdyz-rodice-zapominaji-na-deti-136.html,
kde jsou velmi podrobně zpracovány různé otázky související s rozchodem rodičů malých dětí včetně tzv. "Dvacet přání dětí rozvedených rodičů", v nichž je popsáno, jak děti smýšlí o rozchodu rodičů. Věřím, že i pro Vás bude ujasněním mnohých otázek.

Jen doplním, že než se situace mezi Vámi a manželkou ohledně komunikace a předávání dětí usadí, může být pro případnou novou partnerku hůře pochopitelné, že s bývalou partnerkou komunikujete tak často. Tak ať Vás to kdyžtak nezaskočí... Stejně tak je ale v pořádku vymezit také sám sebe, určit své hranice, ať "nevlajete" neustále mezi požadavky jedné nebo druhé.

Přeji Vám, ať se situace brzy usadí, držím palce

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Styk s dětmi po rozvodu či rozchodu rodičů

01.06.2018

Dobrý den,

chtěl bych Vás požádat o několik rad týkajících se (1) komunikace s druhým rodičem a (2) komunikace s dětmi o důležitých otázkách. Omezil jsem se zde jen na ty, které je myslím, potřebné řešit nejrychleji (při všech mých nadcházejících setkáních s dětmi a tedy nutně i s druhým rodičem). I tak je toho ale docela hodně, za což se předem omlouvám. Budu ale rád, když mi z toho budete moci alespoň s něčím pomoci ještě před mojí schůzkou v poradně pro rodiče, kterou mám sjednanou až na 21.6.

Nejprve ale krátce přiblížím současnou situaci.

S manželkou máme dvě děti - syna Jana (6,5 roku) a dceru Annu (2,5 roku). Ve společné domácnosti s manželkou nežiji 6 týdnů. Důvodem mého odchodu byly dlouhodobé a vážné neshody s manželkou, respektive průběh konfliktů, které s nimi byly spojené (jejich výrazné vyhrocování ze strany manželky, konflikty kvůli zcela zástupným problémům apod.).

Za dobu 6 týdnů jsem měl děti v péči jeden víkend (18.-20.5.) a jedno odpoledne (20.4.). Minulý týden proběhlo první stání u soudu, kde došlo k dohodě na úpravě styku a o výživném. S dětmi se nyní mohu vídat jedno odpoledne týdně (středa 13-18) a každý druhý víkend (pátek od 15 - neděle do 18). Tuto středu za dětmi tedy pojedu a příští víkend je také budu mít ve své péči.

Po předání dětí z předminulého týdne manželce se ukázalo (a dnes to opět potvrdila v reakci na moji žádost o společný rozhovor v poradně), že manželka chce nastavovat mantinely mého styku velmi "přísně" tak, že je bude obtížné plnit, což patrně povede k dalším, samozřejmě zcela zbytečným, konfliktům. Zkusím tedy popsat situace, se kterými bych potřeboval poradit, aby vše proběhlo nejlépe, jak jen může a děti to pokud možno nezaznamenaly, respektive aby byly odpovídajícím způsobem připravovány na změny, ke kterým bohužel v důsledku konfliktů mezi rodiči došlo.

1. Komunikace s druhým rodičem
Minulý víkend jsem s dětmi přijel z víkendu v Praze v 17:35 do Milevska. Manželka uvedla, že jsem měl přijet přesně v 18 hodin, kdy má docházet k předání dětí. Manželka trvá na tom, že to má být přesně v 18 hodin. Je mi ale zřejmé, že příjezd v 18:05 by patrně způsobil ještě větší problémy. Stokilometrovou cestu z Prahy samozřejmě ale nemůžu načasovat na minutu přesně. Zároveň návštěva hřiště nebo cukrárny s takto malými dětmi na 20 minut je nemyslitelná a pro děti by následné naléhání na odchod v podstatě poté, co jsme přišli, bylo jen stresující. Jsem přesvědčený, že si v tomto případě má žena klade podmínku, kterou není oprávněná klást (a nejspíš to i sama dobře ví). Své přesvědčení, že na tomto trvá, mi dnes potvrdila v emailu. Můžete mi prosím říci, jak by se toto dalo řešit? Měl bych manželce navrhnout dohodu o nějaké časové toleranci (15 minut před i po?)? Manželka mi ale dnes v odpovědi napsala následující vyjádření, ze kterého je patrné, že k takové dohodě asi nebude přístupná: "Při předání žádné nejasnosti nenastanou, když je nebudeš vodit dřív nebo později a budeš vracet věci." Je nějaký jiný postup jak by bylo možné to směřovat k dohodě? Mám se v případě, že se nijak v tomto směru nedohodneme, raději "riskovat" příchod s dětmi před stanoveným časem nebo po něm?

Se svojí matkou jsem před návratem s dětmi do Milevska probral, zda mám manželce vracet špinavé oblečení nebo jej vrátíme až po vyprání. Na rozdíl od mé matky mi přišlo vhodnější, vrátit manželce oblečení až po vyprání. Samozřejmě to bylo špatně, nyní manželka píše v emailech obecně o tom, že "jí nevracím věci" (podotýkám, že tyto věci už má vrácené i přesto, že za dětmi pojedu až ve středu - poslal jsem je po její dobré kamarádce, aby se to vyřešilo co nejrychleji). To, jak manželka celou situaci popisuje, mi připadá neuvěřitelné a ryze účelové, ale těžko s tím mohu něco dělat. Možná to chce ještě nějak použít, protože si jinak nedovedu vysvětlit, že by sama věřila tvrzení "že jí nevracím věci". Tady sice sám za sebe vnímám jako vhodnější "vracet věci" vyprané, byť později, ale její preference je opačná, tak budu postupovat tak, jak si vyžádala. Ale ani tato otázka tím dostatečně vyřešena nebude, protože stále vnímám ten tlak a hledání problémů v různých dílčích otázkách. Nehledě na obecný problém, že manželka pohlíží na věci dětí, které jsme jim sháněli společně, jako na "její" a ne jako na "věci dětí" a tlačí mě k tomu, abych pro ně měl 6 týdnů od rozchodu nachystanou plně vybavenou a na děti připravenou domácnost. Snažím se o to, ale současně vím, že k tomu není vlastně oprávněna (jako není oprávněna ani k tomu, zamezovat mi kontakt s dětmi v našem vlastním domě a to, že tam již nyní vyměnila zámky). Myslíte že je na místě se ohradit proti tomu, že si "přivlastňuje" věci dětí? Sám se totiž obávám, že by to mohlo věci spíš uškodit. Na druhou stranu, manželka si zjevně chce hledat další a další důvody ke kritice a asi ani není na místě zase až příliš ustupovat ve věcech, u nichž si ona nárokuje něco, co jí nepřísluší (já se to tedy jen domnívám, a to na základě toho, že rodiče jsou obecně v rovné pozici také v případě styku s dětmi nebo co se týče rodičovských kompetencí, ale pokud se v tomto směru mýlím, tak mě prosím opravte).

Co se týče místa předání dětí, manželka předminulý víkend navrhla, že by k němu mohlo najít na hřišti a ne v místě bydliště, jak jsme se dříve (30.4.) dohodnuli na OSPOD. Vnímám to jako v určitých případech lepší variantu (s uvedeným návrhem jsem souhlasil), nicméně toto myslím není vhodné vždy (ve středu má syn trénink krasobruslení, také je možné že dcera bude spát, jednodušší by určitě bylo přebírání dětí doma). Rád bych se zeptal, zda si myslíte, že je smysluplné, abych manželce navrhnul, že si děti vyzvednu tentokrát doma. Nebo zda Vám připadá, že to může být spíš ke škodě věci.

Styk s dětmi je již upravený soudem a měl by tedy fungovat bez nějakého zbytečného potvrzování. Ale s ohledem popsané nejasnosti a také na přístup manželky k těmto otázkám, si myslím, že asi bude po nějakou dobu lepší, abych manželce vždy vše potvrzovat a snažit se o tom domlouvat, i přesto, že to může působit až otravně. Budu ale rád, když mi napíšete své stanovisko.

Další otázkou je to, že manželka si není ochotná připustit, že i já mám rodičovské kompetence. Ukazuje se to i v dnešním emailu, ve kterém mi napsala "Jejich nemoci a kroužky budu řešit já, protože je mám v péči.". Vím, že to takto není, ale nevím vůbec, jakým způsobem se o tomto s manželkou bavit. Rád bych Vás požádal o jakoukoli radu, jak se s ní domluvit tak, aby to odpovídalo skutečnosti a ne pouze jejímu přesvědčení nebo zájmu. Věc je bohužel o to těžší, že žena mě jako partnera v diskusi nevnímá a o všem, co chce rozhodovat ona, chce rozhodovat jen sama. Ale je mi jasné, že se v této věci mýlí a je potřeba nějak dosáhnout toho, aby byly i tyto obecnější rodičovské kompetence nastaveny tak, jak to má být.

2. Komunikace s dětmi
Do konce června mám zajištěnou možnost zázemí v bytě pouze na středeční odpoledne přes Charitu. Od července mám zajištěný nájem a vybuduji pro děti nové zázemí. Mám v této souvislosti dotaz, jak na toto děti připravovat. Zatím jsem se vyjadřoval jen velmi opatrně, protože manželka si nepřeje, "abychom jim tím motali hlavu", a také proto, že mě už opakovaně v emailu nařkla z toho, že děti proti ní poštvávám (což samozřejmě není pravda). Je mi ale jasné, že děti je nutné na situaci připravit, tím spíš že celá situace je už nějakou dobu aktuální a že budou ne-li již v tomto období, pak od druhé půlky července (18.7. proběhne odročené soudní jednání o styku s dětmi, řešené prozatímně platnou dohodou, které již zohlední existenci zázemí, které zatím vytvářím) určitě pobývat v novém prostředí. Obávám se také, že manželka i chce, aby na to děti nebyly připravené a i proto se mě snaží odradit od komunikace o těchto věcech s nimi. Chtěl bych se proto zeptat, měl bych se s nimi o těchto věcech začít již bavit? (Když píšu "o těchto věcech", tak samozřejmě nemyslím přímo rozvod, ale jen to oddělení domácností, nová prostředí, střídání rodičů, které již zažívají). Pokud byste pro mě měli v tomto směru jakékoli další rady, budu také velice rád.

Bude Vám velice vděčný za odpovědi na mé dotazy. Nevím, jestli je to ve Vašich možnostech do středy, kdy pojedu za dětmi, ale i kdyby to možné nebylo, velice ocením, pokud mi budete moci s mými otázkami pomoci.

S poděkováním a pozdravem,

Dobrý den, Vážený pane,
děkujeme Vám za Váš dotaz do poradny. Vaše dotazy zodpoví naše paní psycholožka Šárka Faltová. Mějte prosím strpení, dotazy zodpoví po 3. 6. 2018.
Hezký den.

PS: Raději vložte dotaz ještě jednou a hned v úvodu uveďte, že se jedná o dotaz pro paní Šárku Faltovou.
Děkuji.

Autor(ka) odpovědi: Jitka Kocianová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Může si batole vytvořit vztah k otci, kterého vidí jen dvakrát za měsíc?

01.04.2018

dobry den chcela som sa spytat aky moze mat dieta vztah k otcovi ktoreho vidi 2x do mesiaca na 2 hodinky maly ma 2 roky ked bol babatko otca vidaval ozaj malicko ani ho nekrmil nekupal nekocikoval. Sice mu hovori tata ale ci mu tak vravi pretoze sme mu to tak povedali neviem

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz. Ptáte se, zda si může dítě vybudovat vztah ke svému otci, kterého vidí jen párkrát do měsíce.
Jistě tušíte, že tato doba vídání s otcem je velmi krátká, ale pokud se vídávají pravidelně a dítě mu říká táta, časem se nějaký vztah vybuduje. Malé dítě, batole, si nejvíce oblíbí a získá nejsilnější vztah k osobám, které s nám tráví nejvíce času, bez ohledu na to, zda jsou příbuzní. Zkrátka osoba, která o něj nejvíce pečuje, tu bere pro sebe jako nejdůležitější. Nicméně jak bude dítě růst a bude si víc a víc uvědomovat, co vlastně znamená "máma" a "táta", vztah si otci vytvoří. Možná k němu nebude mít takovou důvěru, jako k někomu, s nímž s vídá častěji, ale je důležité, že existuje postava jeho otce a že se znají. Je to koneckonců jeho rodič, a vždy bude.

Zdravím Vás

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Intimní zkušenosti 14leté dcery s chlapci

20.03.2018

Dobrý den, máme 14ti letou dceru, která je hezká, hodná, chytrá, dobře se učí, chce být učitelkou v MŠ nebo studovat na VŠ a stát se učitelkou na ZŠ. Žijeme v docela harmonické rodině, má ještě mladší sestru. Před půl rokem jsem ji začala číst zprávy, které si píše přes facebook se svými známými. Je mi hrozně, že ji toto za zády provádím, jiné východisko ovšem nevidím. Zjistila jsem, že ve 13 letech chodila s 16ti letým klukem, s nímž měla první sexuální zkušenosti (pohl.styk ještě neměla), posílala mu své fotky ve spodním prádle a naivně věřila všemu, co ji napsal ohledně jeho života. Zjistila jsem, že ji ve spoustě věcí lhal. O všem jsme si společné promluvily, nepřiznala jsem se odkud to vím. S klukem se rozešla, začala ovšem chodit s dalším, pak s dalším, ..... se kterými si píše, jaké by byly jejich sexuální zážitky. Nyní chodí s jedním, se kterým na první schůzce došlo na hlazení po int. partiích (jak jsem poznala z jejich písemné komunikace). Podle mě chce mít neustále nějakého přítele a nechápu, jak takto mladá dívka může mít touhu po sex. zážitcích po velmi krátké známosti. Nemá vůbec žádný ostych - jako by byla promiskuitní. Jakmile si spolu povídáme, neustále mi lže, že s nikým nechodí, .... Jak dál, nechci ji vše zakazovat, ale také nechci, aby ve 14ti letech byla těhotná. O možnostech ochrany před otěhotnění sice ví, ale je hodně naivní. Chtěla bych si s ním ovšem popovídat, ale okamžitě by poznala, že mám přístup na její facebook. Jsem bezradná ....... Děkuji za radu

Dobrý den,

jsem ráda, že jste se obrátila na poradnu Aperio. Píšete, že Vás velmi znepokojuje intimní a sexuální chování Vaší dcery, která se stýká s chlapci. Při čtení a dovídání se o těchto intimnostech Vám musí být dosti nepříjemně, nedivím se tomu.
Vaše dcera je ve věku dospívání, ke kterému zájem o druhé pohlaví patří. Do chození a randění některé páry řadí intimní doteky, kterými se sbližují a zjišťují, jestli je pro ně zajímavé spolu být. Pokud první intimní zkušenosti nabírá dobrovolně a s chlapcem, který se jí líbí, je to v podstatě velmi dobrá varianta. Není tam nátlak a nucení. Zákon hovoří o věkové hranici 15 let pro první sexuální pohlavní styk, k tomu však, jak čtu Vaše řádky, dosud nedošlo. Vězte ale, že biologicky bývá tělo připraveno pro pohl. styk daleko dříve, než je zákonem stanovená hranice, a hormonální změny dělají s psychikou své.
Pokud dcera zájem o chlapce již má a nějaké zkušenosti má za sebou, jako matka tím z pozice své role příliš neuděláte, ani když ji budete číst zprávy, naopak tím budete zraňovat sebe.. Pokud bych Vám mohla doporučit, spíše než na osobní věci - co s chlapci dcera provádí a jak spolu tráví čas - se zkuste dceři pověnovat z pohledu prevence. Aby věděla, jak se chránit a proč je to důležité; že pokud nechá chlapce "čekat" a on vydrží, může si tím zjistit, jestli je ten pravý; aby věděla, že pokud bude mít s chlapcem pohlavní styk ještě před 15.rokem, vystavuje ho - a on sebe - skutečnosti spáchání trestného činu pohlavního zneužití.
Tento rozhovor asi také nebude úplně příjemný, ale opravdu bych se vyhnula přílišným otázkám na "tělo" ohledně aktuálních vztahů dcery a pídění se po tom, co spolu dělají. Já Vám zcela rozumím v tom, že jde o výraz Vašich obav a starostí o dceru, ona to však může vnímat jako nepřiměřenou kontrolu, a to důvěru nezajistí.
Jako rodič byste však potřebujete mít přehled o tom, kde tráví dcera volný čas a s kým. Trvejte na sdělení alespoň základních údajů, případně kontaktů na něj a jeho rodiče. Alespoň tyto hranice můžete nastavit.

Držím Vám palce, a přeji mnoho trpělivosti

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Syn se bojí otce

20.03.2018

Dobry den.Muj syn se boji otce,ma 14 let a nevzdoruje nepostavi se mu radeji vse odkyve at ma klid.Zijeme v uplne rodine skoro bez hadek celkem v klidu financne zajisteni.Manzel jezdi do sveta je jen vikendy doma.Pres tyden je to v pohode syn je prirozeny,komunikuje.O vikendu se sekne a je uplne jiny napjaty.Mame jeste dceru /12let/ ta je v klidu.Nikdy jsme je nebili.Syn byl jako maly zivel jen jednou mu dal otec facku za lhani ale to mu spadly i bryle.Nechci aby syn mel snizene sebevedomi a bal se projevovat,vyjadrovat nesouhlas.Manzel ma sklony mirne chovat se despoticky jeho otec despota je vyrustal v tom.Syn radeji nejde ani na pocitac kdyz je otec doma.Nevim si rady syn je hodny,dobre se uci i domaci prace pomaha.Nechci ho nutit k navsteve psychologa.Dekuji

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz. Píšete, že Vás znepokojuje bázlivé chování syna vůči otci, se kterým se vídá přes víkendy. Je dobře, že si všímáte odlišného chování, kdy je přes týden v pohodě - bez potíží komunikuje, je hodný, pomáhá a projevuje se přirozeně. Ve věku 14 let je zrovna v období puberty a je pravdou, že v tomto věku se jak dívky tak chlapci obvykle vymezují vůči rodičům. Ne u každého dítěte je to však pravidlem. Působí to, že Váš syn může otce vnímat jako silnou autoritu, vůči které by bylo nevhodné se otevřeně postavit. Pokud chcete syna povzbudit a dodat mu sebevědomí, zkuste mu vytvořit podmínky, kde by se mohl syn volně projevovat a získat uznání - např. přihlásit jej na sportovní kroužek, kde bude mít šanci dosahovat dobrých výkonů a zároveň bude mít kolem sebe partu dobrých přátel.
Rozumím Vám, že je nepříjemné, když je o víkendu někdo z členů rodiny napjatý a houstne atmosféra. Napadá mě zkusit třeba na víkend naplánovat nějaký společný výlet anebo přihrát na nějakou "příležitost", aby spolu rodina, včetně syna a otce, přirozeně komunikovali. Těžko říci, co synovi bráni s otcem více komunikovat a naopak. Může tam být i ostych, velký obdiv, respekt, bázlivost, nedůvěra..
Pokud spolu zažijí příjemné chvilky, je větší šance, že k sobě najdou schůdnější cestu.
Je však třeba být trpělivý - každý vztah, obzvlášť rodiče X dospívající děti, potřebuje svůj čas na vlastní vývoj.

Držím palce

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Maturitní zkouška, co dál?

27.02.2018

Dobrý den, je mi 18 let a studuji poslední maturitní ročník. Jsem zoufalá a hrozně se bojím, co se mnou bude. Máma se o mě už tak půl roku nezajímá, už se ani nezdravíme a ani se na sebe nepodivame. Vůbec nevím kvůli čemu tahle situace nastala ale vím, že jí nenávidím. Je to hrozně hnusné tohle říkat o matce ale nemám k ní žádný vztah a ano zkoušela jsem s ní mluvit o tom proč to tak je, ale bohužel ani neodpoví. S tátou je to pořád super. Tak před půl rokem mi máma řekla, že jí je jedno zda udělám nebo neudělám maturitu ale po škole prostě vypadnu z baráku. Hrozně se bojím, že maturitu neudělám a co pak? I táta mi řekl, že to máma myslí vážně.. Kdybych neudělala maturitu, chtěla bych jít alespoň na učňák abych měla nějakou školu ale budu si muset vydělávat. Hrozně se bojím budoucnosti, už teď mi jeden učitel řekl, že mě nejspíše k maturitě nepustí.. Hrozně se bojím. Děkuji za odpověď

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz. Je moc dobře, že se v tomto náročném období snažíte hledat způsoby, jak situaci ustát a zvládnout. Píšete, že máte problematický vztah s matkou a již delší dobu mezi vámi dvěma neprobíhá komunikace. Blíží se Vám závěr studia a objevují se rozpaky, zda se maturitní zkoušku podaří zvládnout, anebo co si počít, když to nedopadne.
Je dobře, že s otcem vycházíte, pravděpodobně v něm máte i oporu a zastání. Co se týká maturitní zkoušky, lze ji skládat i opakovaně, popřípadě složit o něco později, až splníte chybějící předměty anebo podmínky vyučujících. V tuto chvíli je myslím stěžejní komunikovat zejména s vyučujícími a zjistit si, jakým způsobem máte splnit podmínky k tomu, abyste Vás k maturitě připustili. Pokud Vám jeden z vyučujících sdělil, že Vás nejspíš k maturitě nepustí, není zdaleka nic prohráno - z vlastní zkušenosti vím, že učitelé potřebují vidět Vaši snahu a aktivitu při řešení nesnází. Doporučuji tedy zajít za vyučujícím a znovu se, v klidu, zeptat, za jakých podmínek je možné předmět splnit.
Co se týká Vaší komunikace s matkou, působí to, že je mezi Vámi neřešený konflikt. Někdy se stává, že rodič, který je nervózní, má obavy, anebo je naštvaný na své dítě, přestane komunikovat, anebo komunikuje pouze formou buď-anebo. Tedy obdobně, jak píšete, když Vám mamka dává podmínky pro setrvání doma. Rodič tímto vlastně stanovuje hranice.
Je Vám již 18 let, což znamená, že jste plnoletá a plně svéprávná. Je možné, že Vám svým postojem dává mamka najevo, že jste již dospělá a nesete plnou odpovědnost za své jednání, včetně přípravy do školy.
Těžko však říci takto na dálku, co se mezi Vámi odehrálo anebo jaká je situace. Věřím a rozumím Vám plně v tom, že je to pro Vás teď dost nepříjemná situace, ze které máte strach, jak to vůbec dopadne.
Doporučuji však aktivní snahu splnění podmínek pro připuštění k maturitě, pokud ještě šance je, také si promluvte s tátou otevřeně o tom, jak může situace prakticky vypadat a co budete dělat dál, pokud zkoušku neuděláte. Někdy je nejlepší připravit se na nejhorší scénář - ono nás to pak aspoň přestane děsit a objevíme více možností, kterými můžeme krizovou situaci řešit.

Držím Vám palce

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Téma: Obtíže při adaptaci vnuka na školku

30.01.2018

Dobrý den, vnuk ozvi byly v srpnu tři roky. Od září chodí do školky. Ráno často pláče,střídá se nemoc-školka. Ráno ho do školky dává tatínek, odpoledne vyzvedávám já. Maminka pracuje do čtyř. Vím že se neumí úplně sám obléknout a že se ve školce nechce zapojit do společné práce. Teď paní učitelka řekla, že vůbec nemluví, jen kuňká. Doma ale mluví, opakuje slova. Začíná slova spojovat v krátké věty. Slyšela jsem děti, že Šíma zlobí a paní učitelka mu dala na zadek. Mám obavy,že ve školce přestal mluvit právě proto, že mu říkají že zlobí a že mu nerozumí. Tatínek i slyšel děti, že si ze Šímy dělali legraci a šišlali na něj, což se mu nelíbilo. Když jsem to říkala paní učitelce, tak mi odpověděla, že si o to říká sám, že nemluví a pořád brečí. Obracím se na Vás s prosbou, jak to nejlépe vyřešit. V pedagogickou psichologické pořádně jsou dlouhé čekací doby. Na logopedie jdeme na začátku února. Paní učitelka říkala, že logopedická poradna pro Šímu ještě není, že nemluví.

Dobrý den,

děkuji za Váš vzkaz, jsem ráda, že jste se obrátila na Aperio poradnu. Popisujete obtíže při začleňování vnuka ve školce. Ono to vůbec není snadné období - dítě přestává být výlučně středem pozornosti, najednou má kolem sebe třeba 20 a více vrstevníků, které má na starosti zpravidla jen jeden dospělý.
Školka jako předškolní zařízení klade vyšší nároky na adaptaci, resp. schopnost přizpůsobit se prostředí - paní učitelka má na starosti hned několik dětí. Je velmi obtížné až téměř nemožné věnovat se každému dítěti, oblékat jej pokaždé apod. Z tohoto důvodu doporučuji trénovat s vnukem, a samozřejmě zapojit i rodiče, samostatnost a upevňovat návyky oblékání, případně další, které musí sám dělat ve školce. Pokud Šíma v tomto nestačí ostatním dětem, může mu to skutečně spíše škodit - i v malém dětském kolektivu se velmi rychle tvoří vazby a kamarádství. Jakékoliv odlišnosti si děti ihned všimnou. Důsledkem může být vyčleňování. Vyčleňované dítě pak může mít tendenci právě ke "zlobení", což bývá projevem žádosti o pozornost anebo nerespektování hranic a pravidel. Co se týká řeči, je moc dobře, že doma mluví, je však potřeba tuto schopnost často trénovat, věnovat se rozvoji řeči a posilovat jeho sebevědomí v tom, aby řeč používal i jinde než doma. Tato opatření - podporu samostatnosti v oblékání a rozvoj řeči, můžete procvičovat ještě předtím než dojdete do pedagogicko-psychologické poradny.
Doporučuji také více pohovořit s paní učitelkou - zjistit, jak se vlastně Šíma v kolektivu chová, co znamená zlobení a spolu se poradit - samozřejmě nejlépe i s rodiči - jak Šímovi pomoci, aby dokázal přátelství navázat i s ostatními a projevovat se nekonfliktně

Držím palce

Autor(ka) odpovědi: Šárka Faltová
Kategorie dotazu: Vztahy, výchova – psychologická poradna

Rychlé odkazy

Kategorie dotazů poradny

 

Benefiční odpoledne přineslo 40 000,-
pro APERIO poradnu


Díky vám poskytneme rodičům 5 000 minut právního poradenství navíc.

Nová příručka pro rodiče na rok 2018

NEBOJUJTE SE ZÁKONY - využijte je ve svůj prospěch 2018
Právo, sociální zabezpečení, psychologie
Ušetří vám peníze, čas i energii

 Nebojujte se zákony. Příručka pro rodiče 2018 - ke stažení ve formátu PDF

APERIO kurzy pro rodiče

NOVÉ ŠANCE v Praze a Olomouci pro rodiče v obtížné situaci
práce, výchova, komunikace, finance, osobní rozvoj
podzim 2018

Nové šance

OBJEVTE DALŠÍ inspirativní APERIO KURZY pro rodiče ZDE

APERIO Průvodce porodnicemi

Vyberte si dobře porodnici pro vás a vaše miminko

APERIO Průvodce porodnicemi

Užitečné odkazy

saminadeti.cz
www.saminadeti.cz - tipy, odkazy a rady (nejen) pro sólo rodiče
profem.cz - pomoc obětem domácího a sexuálního násilí
vasevyzivne.cz - bezplatná právní pomoc při vymáhání výživného
Kalkulačka pro výpočet dávek v roce 2017 - nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, ošetřovné
Kalkulačka pro výpočet výše náhrady mzdy v roce 2017 - v prvních 14 dnech dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény
Věková a důchodová kalkulačka

Pomohlo vám APERIO?

Přispějte darem na náš účet, pomůžete tak spolu s námi dalším rodičům.
333 777 555 / 2010 variabilní symbol 333.
Odkaz na platební bránu najdete na donorské stránce. Děkujeme!

Nakupujte v internetových obchodech přes web GIVT.cz. Část z Vaší útraty půjde na naši podporu. Nestojí Vás to nic navíc. Děkujeme!
Podpořte nás snadno nákupem ve svém oblíbeném e-shopu přes givt.cz

Naši donoři

Poradna APERIO je podpořena z rozpočtu MPSV ČR a Magistrátem hlavního města Praha.

APERIO v médiích

APERIO v Sama Doma. Co nabízíme pro rodiče v obtížné situaci?

Dokonalé Vánoce nejsou pohodové Vánoce, rozhovor s Eliškou Kodyšovou, psycholožkou a ředitelkou APERIA

Právnička Jana Seemanová v pořadu Sama doma, 1. března 2016.