Koordinace sociálního zabezpečení

Svoboda pohybu, pobytu a usazování patří k základním principům Evropské unie (EU). Občané EU mají možnost pracovat v kterékoli z členských zemí EU a jednotlivé státy s těmito občany musejí zacházet jako s vlastními státními příslušníky.

Vzhledem k tomu, že je sociální politika jednotlivých států odlišná, je nutná koordinace národních sociálních systémů, aby nedocházelo ke znevýhodnění migrujících občanů. Pravidla koordinace však nenahrazují a nemění vnitrostátní systémy, členské země i nadále samy rozhodují o podmínkách pojištění a vyplácení dávek. Koordinační pravidla platí pro státy EU, Island, Lichtenštejnsko, Norsko a Švýcarsko.

Zda a v jakém rozsahu se koordinační nařízení použijí nadále na občany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska, kteří jsou od 1. 1. 2021 považováni za občany třetích států, vyplývá z Dohody o vystoupení Spojeného království Velké Británie a Severního Irska z Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii (2019/C 384 I/01).

Koordinace sociálního zabezpečení je založena na čtyřech základních principech:

• Princip rovného zacházení – migrující osoby mají stejná práva a povinnosti jako občané daného státu.
• Princip aplikace právního řádu jediného státu – migrující osoba nemůže podléhat právním předpisům více států nebo naopak nebýt pojištěna vůbec. Obecně platí, že se uplatňuje legislativa země, kde zaměstnaná osoba pracuje nebo osoba samostatně výdělečně činná vykonává výdělečnou činnost.
• Princip sčítání dob pojištění – jestliže člověk stráví část svého pracovního života v jednom a část v jiném členském státě, pojištěné doby se sčítají.
• Princip zachování nabytých práv – dávky sociálního zabezpečení mohou být vypláceny oprávněné osobě i mimo území státu, kde na ně vznikl nárok, do státu jejího místa bydliště.

Určení příslušnosti státu k výplatě dávek

S výše zmíněnými svobodami souvisí nárůst případů, kdy se v rodině vyskytuje nějaký zahraniční prvek. Zahraničním prvkem je nejčastěji výkon výdělečné činnosti či bydliště někoho z rodiny v zahraničí. V takových případech je nutné rozhodnout, která země je příslušná k výplatě určitých dávek. Případ se totiž ne vždy posuzuje pouze dle situace žadatele o dávku, nýbrž se bere v potaz rodina jako celek.

Základními dávkami vyplácenými v souvislosti s mateřstvím a rodičovstvím jsou peněžitá pomoc v mateřství (PPM) a rodičovský příspěvek (RP).

PPM je dávka nemocenského pojištění, nárok na ni je tedy spjat s účastí na nemocenském pojištění (jde o pojistnou dávku). Pokud osoba splní podmínky dané zákonem (více viz kapitola Nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství (PPM) a vyrovnávací příspěvek), má na PPM nárok. Vzhledem k zásadě sčítání dob pojištění se pro potřebnou dobu účasti započítávají i předchozí pojištěné doby v jiných zemích EU.

Rodinné nepojistné dávky

U nepojistných dávek, u nichž nárok na ně nezávisí na předchozí účasti na pojištění, platí odlišná pravidla. Vždy se posuzuje situace obou rodičů. Mezi rodinné nepojistné dávky se u nás řadí především rodičovský příspěvek (bližší informace k RP najdete v kapitole Rodičovský příspěvek) a přídavek na dítě (viz kapitola Přídavek na dítě a příspěvek na bydlení).

Platí následující pravidla pro jejich výplatu:

• primárně je příslušná země, ve které probíhá výdělečná činnost;
• pokud v rodině není vykonávána žádná výdělečná činnost, je příslušná země vyplácení důchodu;
• posledním kritériem je místo bydliště.

Pokud výdělečná činnost probíhá ve více zemích, je příslušná ta země, ve které má bydliště dítě, pracuje-li v této zemi zároveň jeden z rodičů. Bydlištěm se rozumí faktické bydliště dítěte, tedy místo, kde má tzv. střed zájmů (kde převážně pobývá, kde navštěvuje lékaře apod.), nejde tedy o trvalý pobyt. Stejné kritérium, tj. bydliště dítěte, je rozhodující i v případě, že nárok vyplývá současně z více zemí z důvodu vyplácení důchodů či místa bydliště.

V případě, že země, která je primárně příslušná k výplatě dávky, žádnou obdobnou rodinnou dávku nevyplácí, nebo pokud je výše dané dávky nižší, než je výše našeho RP, může být ČR sekundárně příslušnou zemí, a to v případě, že je rodina s ČR právně spjata (např. výdělečnou činností). Sekundární země v takovém případě bude platit doplatek, který odpovídá rozdílu mezi těmito dávkami. Tímto způsobem je zajištěno, že budete dostávat plnou výši dávek, na kterou máte nárok.

I v situacích, kdy ČR není v konkrétním případě příslušná k výplatě rodinných dávek, lze podat žádost o rodičovský příspěvek v ČR, tedy a krajské pobočce Úřadu práce ČR. ÚP je povinen žádost i v takovém případě přijmout a případně ji postoupit příslušné zahraniční instituci.

Informace:

• Určení státu pojištění
• Rodinné dávky
• Koordinace sociálního zabezpečení na úrovni EU
• Příručka pro migrující osoby
• Webové poradenství