Připomeňte mu, že spolu máte děti a ty si zaslouží, abyste investovali čas do toho, zjistit, v čem je problém a jak ho napravit. Přece byste děti nevozili autem, kterému bliká několik kontrolek a podivně bouchá v motoru – tak proč nezapracovat na vztahu, kde to skřípe? Mimochodem už samo rozhodnutí jít spolu do párového poradenství zlepšuje šance vašeho vztahu.

Možná jste to nevěděli, ale pokud na jednu negativní komunikační výměnu mezi partnery připadá méně než pět pozitivních výměn, nebude zřejmě ve vztahu ani jeden z partnerů spokojený. Řešením je vážit slova a použít pozitivní formulaci místo stížnosti nebo ironie, kdykoli to jde.

Co můžete (ne)dělat, pokud vztah zkrachoval

Přes veškeré úsilí se ale stává, že je partnerský vztah příliš náročný, než aby se v něm dalo existovat. Pokud jste vyčerpali možnosti, jak situaci zlepšit, je čas mluvit o tom, jak se slušně rozejít.

Za ta léta společného života dobře víte, jak druhého rozesmát, ale i jak mu ublížit. A jedna z nejtěžších věcí, kterou rozcházející se rodiče potřebují udělat, je naučit se nezraňovat. Cítit se sám zraněný (nebo zraněná), když vás opouští někdo, s kým jste chtěli strávit zbytek života, je přitom nanejvýš přirozené. Zrada, bezmoc, vztek, lítost, beznaděj ve vás víří a bodají. A něco ve vás chce, aby tomu druhému bylo taky tak mizerně.

Je pravděpodobné, že oba až po uši vězíte ve svých emocích, a ty bývají velmi silné. Očekávatelná je zlost, která nám pomáhá maskovat a zvládnout lítost a smutek. Rozpad vztahu, jehož součástí jsou děti, si také spojujeme se selháním, které budí otázku po zavinění – a to hledáme obvykle u partnera či partnerky, nikoli u sebe. Mobilizujeme pak spoustu energie, abychom to prokázali nejen sobě, ale i všem ostatním: soudu, úřednicím OSPOD, rodině i známým. Vytváří se tak bludný kruh obviňování, kdy často nevidíme děti, ale hlavně sami sebe. Výsledkem je vleklé rozvodové a opatrovnické řízení, dlouhodobé komunikační potíže a zřetelné dopady na pohodu dětí, které v neúplné rodině pak vyrůstají.

Hledat způsob, jak fungovat po rozvodu, je trochu jako když znepřátelené země hledají novou společnou hranici a smlouvy o spolupráci. Stačí málo – vyzývavý pohled, výhrůžka, kámen kopnutý špatným směrem – a lítají nože a padají bomby. Nejvíc to odnesou ti, co za nic nemůžou – vaše děti.

Postarejte se proto nejprve o své emoce, aby vám nestály v cestě při společném hledání toho, jak spolu dál fungovat jako rodiče i v nové rodinné konstelaci. Jít s kamarádem nebo kamarádkou na pivo či víno je v určité fázi fajn, ale rozhodně nejdřív oslovte psycholožku či psychologa nebo zkušeného psychoterapeuta či psychoterapeutku. Ti vás nejen vyslechnou a vyjádří vám pochopení a přijetí (podobně jako kamarád či kamarádka), ale navíc vás budou jemně směrovat k větší objektivitě a neutralitě vůči vašemu partnerovi či partnerce. Pomůžou vám také „truchlit“ nad koncem vztahu a hledat cesty, jak dál. To všechno vám dá sílu, abyste při komunikaci s tím druhým neztráceli nervy.

Než oslovíte advokáta či advokátku, dejte šanci mediaci. Jde o provázený proces hledání společného řešení a dohody. V případě rozchodu může řešit nastavení péče o děti, způsoby předávání informací o nich i nastavení výživného a dalších majetkových poměrů. Na rozdíl od psychologického poradenství, které lze získat i zdarma v každém okresním městě, bývá mediace placená služba. Peníze do ní investované se ale vyplatí, protože uzavřenou dohodu vnímají pak oba účastníci jako férovou a dodržují ji. Rozchod přece neznamená, že se s tím druhým už nemusíte bavit. Protože spolu máte děti, které máte oba rádi, mluvit spolu dál musíte – jde jen o to, jak.

Kromě toho, že si řeknete o pomoc, můžete ještě hodně udělat vy sami. Odvést myšlenky jinam vám mohou pomoci vaše zájmy. Vaše tělo je taky důležité a je dobré se o něj starat – choďte včas spát a jezte to, co vám prospívá. Když se postaráte o svou psychickou i fyzickou kondici a budete se držet následujících doporučení, jste na nejlepší cestě k tomu, abyste se vyvarovali nejhorších komunikačních faulů a útoků.

Jak udržet klid zbraní a dospět až k mírové smlouvě

• Pečlivě ochraňujte svůj klid, potřebujete ho pro neutralitu a udržení klidného tónu hlasu. Pokud se komunikační situace vyhrocuje, stopněte ji, než jeden z vás vybouchne: „Vidím, že je teď pro tebe důležité tohle probrat, ztrácím ale nervy a nerad bych ti řekl něco, co by mě pak mrzelo. Můžeme to teď přerušit a pokračovat třeba za hodinu?“
• Prostředí, kde komunikujete, hraje taky roli. Ve vašem domě jsou možná místa, která vyloženě svádí k hádání – kuchyň nebo ložnice. Některé důležité diskuze se vám možná lépe povedou v kavárně nebo v pracovně mediátora či psychologa.
• Zaměřte se na přítomnost a budoucnost. Co se stalo, stalo se. Znovu to otevírat nikomu nepomůže.
• Mluvte za sebe, ne za dítě. Neříkejte: „Adam by tě potřeboval víc vidět.“ Řekněte: „Rád/a bych, aby ses s Adamem vídal/a častěji.“
• S tím souvisí i to, abyste nemluvili o tom, co vám vadí, ale říkali to, co byste si přáli, aby se stalo. A už vůbec nepodsouvejte tomu druhému špatné úmysly. Jakou reakci asi vyvoláte, když řeknete: „Jsi hrozný otec/hrozná matka, že se s Adamem teď vůbec nechceš vídat,“ jakou reakci to asi vyvolá? Ve výchově i krizové komunikaci platí, že naše slova se jako kouzlem změní ve skutečnost.
• Zvažte, zda je potřeba reagovat na každou zprávu. Někdy je za ní frustrace a zbytečná provokace.
• Sociální sítě nejsou dobré fórum pro ventilaci pocitů a toho, co se děje mezi vámi dvěma.
• Je možné, že se vaše komunikace na dlouhou dobu omezí jen na věcnou a relativně chladnou výměnu organizačních informací. Jakkoli naštvaní jste na toho druhého, on/ona se zřejmě taky potýká s těžkými emocemi. Pro další soužití je fajn se občas zeptat, jak se mu/jí vlastně teď daří a/nebo zda nepotřebuje s něčím pomoct. A nezapomeňte se omluvit, pokud něco neklapne nebo nevyzní tak, jak jste čekali.

Ještě pár doporučení na závěr

Chcete‐li se postarat o duševní pohodu dětí, jste na tom tak trochu jako pasažér letadla, ve kterém klesá tlak. Základním pravidlem je nasadit kyslíkovou masku nejdříve sobě, pak teprve dítěti. Doporučení tedy zní: Postarejte se nejdřív o svou vlastní duševní pohodu. A jestli vám zaleží na vašich dětech, tak myslete i na to, že pokud se bude mít váš bývalý partner či partnerka dobře, tak se i vaše společné děti budou mít u něho či u ní dobře.

Užitečné odkazy

• www.rodinanekonci.cz – bezplatný program Aperia pro rozcházející se rodiče a jejich děti
• www.zustavamerodici.cz – stránky Aperia pro rozcházející se a rozvádějící se rodiče
• www.pravonarodice.cz – stránky spolku Cochem.cz
• www.amcr.cz – Asociace mediátorů České republiky
• Rodičovský plán – vzor ke stažení