Dítě rozvod zvládne, pokud ho zvládnou jeho rodiče

Nemusí tomu tak být a záleží jen na rodičích samotných (na obou), jestli tuto krizovou životní situaci (spolu) zvládnou. Míra negativního dopadu rozchodu rodičů na dítě se přímo úměrně odvíjí od toho, jak jsou anebo nejsou schopni vnímat jeho potřeby a jeho prožívání a s ohledem na ně jednat. Dítě rozvod zvládne, pokud ho zvládnou jeho rodiče. Ptáte‑li se, co vaše dítě nebo děti potřebují a co pro ně můžete udělat, na konci kapitoly najdete odkazy na videa a materiály, které vám pomohou lépe porozumět tomu, co děti prožívají a co jim pomůže rozpad rodiny ustát.

Co je důležité vědět – opatrovnické řízení a rozvod

Rodiče, kteří jsou zároveň manželi, se za účelem rozvodu manželství musí vždy obrátit na soud. Aby stát garantoval ochranu zájmů dítěte (mohou být v rozporu se zájmy rodičů), nejdříve probíhá opatrovnické řízení ve věci úpravy péče o děti a nezletilé po rozvodu, jehož výsledkem je úprava poměrů dítěte. Až po skončení tohoto řízení se v odděleném řízení o rozvod manželství (zpravidla i s jiným soudcem/soudkyní a u soudu, kde měli manželé trvalé bydliště) řeší rozvod manželství.

Neznamená to však, že by o rodičích v manželství musel soud rozhodnout, resp. musel rozhodovat za ně. Mají možnost podat společný návrh v obou řízeních a spolu s ním dohodu, kterou soud přezkoumá, není‑li v rozporu se zájmem dítěte (v případě „opatrovnického řízení“), a schválí (formou rozsudku reflektujícího dohodu). V naprosté většině případů upřednostňuje soud dohodu rodičů před vlastním rozhodováním, oceňuje také od začátku snahu obou rodičů domluvit se, která je doložena např. společným vyhledáním mediátorských nebo poradenských služeb, společnou schůzkou na OSPOD (orgán sociálně‑právní ochrany dětí, který mj. poskytuje sociálněprávní poradenství) a jinými projevy společné vůle rodičů domluvit se.

Nesezdaní rodiče se na soud obracet nemusí

Za předpokladu, že se dohodnou na tom, jak budou po rozvodu o dítě pečovat. Tato dohoda nemusí mít písemnou formu, nikdo ji nepřezkoumává, zda je či není v rozporu se zájmy dítěte. Také výživné na dítě je předmětem ústní domluvy. Na soud se obrací nesezdaní rodiče ve chvíli, kdy mají rozdílné představy a nedaří se jim domluvit se nebo kdy si jeden rodič osobuje právo na dítě a odmítá druhému rodiči umožnit kontakt s dítětem. V takových případech se dožadují soudního rozhodnutí, které by v případě nedodržování druhým rodičem bylo soudně vymahatelné.

Co je důležité si uvědomit

Bez vůle obou rodičů dodržovat dohody i rozsudky soudu neumí stát v praxi vykonatelnost jejich práv v této souvislosti zajistit (vykonavateli jsou totiž ve skutečnosti rodiče samotní), a co je horší, neumí zajistit vykonatelnost práva dítěte na péči a výchovu obou rodičů. V případě, kdy se rodiče nenaučí v zájmu svého dítěte domlouvat, se lze spolehnout pouze na to, že je možné dále se soudit, prosoudit svému dítěti celé jeho dětství a sobě prodlužovat stav, ve kterém nechce nikdo setrvávat.

Důležité je ovšem také vědět, že s partnerem násilníkem, manipulátorem a trýznitelem dohoda možná není. V takovém případě je dobré se obrátit rovnou na soud ohledně stanovení výchovy i výživného. Mohou vám v tom pomoci sociální služby (specializované např. na pomoc obětem domácího násilí) nebo pracovníci OSPOD.

Opatrovnické řízení

Řízení je zahájeno:

• na základě společného návrhu rodičů,
• na návrh jednoho z rodičů (druhý rodič pak v reakci podává obvykle svůj návrh odpovídající jeho představě o úpravě péče, příp. také styku),
• na návrh soudu či OSPOD (v případech, kdy to vyžaduje situace dítěte).

Předmětem opatrovnického řízení je úprava péče o nezletilé dítě/děti, příp. určení styku, a zahrnuje určení výživného na dítě (lze vyměřit jednomu i oběma rodičům). Odkaz na vzor společného návrhu rodičů najdete na konci kapitoly.

Co je zpravidla nutné doložit:

• originál oddacího listu,
• originály rodných listů dětí,
• potvrzení o výši příjmů za posledních šest měsíců nebo za jinou soudem určenou dobu,
• přiznání k dani z příjmů za poslední kalendářní rok,
• potvrzení úřadu práce, že je rodič veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a o vypláceném hmotném zabezpečení,
• potvrzení o pobíraných dávkách státní sociální podpory a sociální péče,
• potvrzení o výši jakéhokoliv důchodu.

Typy péče:

Péče jednoho z rodičů

Pojem péče jednoho z rodičů znamená, že dítě bydlí převážně u jednoho z rodičů, který o něj také převážně pečuje a rozhoduje o něm v každodenních záležitostech. Z titulu toho, že s ním tráví většinu času, má na dítě větší vliv, v mnohem větší míře ho vychovává a utváří jeho názory a osobnost. Druhý rodič dítě vídá buď na základě domluvy mezi rodiči, nebo na základě úpravy styku druhého rodiče s dítětem schválené soudem. K tomu dochází, když se rodiče nedokážou na styku domluvit nebo panuje obava druhého rodiče, že by dítě nevídal. Oba rodiče jsou nadále nositeli rodičovské odpovědnosti, oba mají povinnost a právo vykonávat ji. Společně rozhodují o zásadních záležitostech týkajících se dítěte.

Rodič, jemuž je dítě svěřeno do péče, na sebe bere mnohem větší zátěž a také zodpovědnost za dítě. To s sebou může nést ztíženou situaci v oblasti sociálního (vztahy, přátelé, nový partnerský vztah) a pracovního života tohoto rodiče. S každým typem péče jsou také svázána určitá pravidla týkající se čerpání dávek nebo uplatňování jiných výhod. Druhý rodič si např. nemůže uplatnit daňový odpočet na dítě, nemůže zahrnout dítě do společně posuzovaných osob v domácnosti, a tudíž ani čerpat některé z dávek státní sociální podpory (přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek na bydlení).

Střídavá péče

Svěření dítěte do střídavé péče znamená, že dítě je střídavě u jednoho, střídavě u druhého rodiče. Není nikde dán poměr času, po který by mělo být dítě s jedním i s druhým rodičem. Záleží vždy na individuální úpravě – ať už domluvené, nebo nařízené soudem. Neplatí tedy, že střídavá péče znamená polovinu času u jednoho a polovinu u druhého rodiče (tedy 50 na 50). Podíl na výchově dítěte, na utváření jeho názorů a osobnosti a na předávání vzorců chování může být v tomto modelu péče vyrovnanější. Stejně tak ale péče jednoho z rodičů se širokým stykem druhého rodiče (anebo detailněji upravená explicitním výčtem dnů či hodin strávených s jedním a druhým rodičem) může zajistit větší vyvážení vlivu jednoho i druhého rodiče na dítě.

Společná péče

Pojem společná péče je obvykle vnímán jako důsledek špatného překladu z německé právní úpravy „gemeinsame elterliche Sorge“, což znamená společná rodičovská odpovědnost. Společnou péči mají rodiče před rozvodem. Jde tedy vlastně o pokračování péče obou rodičů. O společné péči nemůže soud rozhodnout bez souhlasu obou rodičů. Rodiče podávají společný návrh. Ve společné péči není nic upraveno, vše je ponecháno na domluvu rodičů. Není vyměřeno ani výživné. Tento typ péče klade velké nároky na komunikaci rodičů, zároveň ponechává rodičům největší svobodu pružně měnit, co si ve společné péči domluví.

Spory mezi rodiči a cesty, jak je překonávat

Kolem typů péče o dítě panují někdy mezi rodiči různé předsudky a mylné představy. Některé matky se brání střídavé péči z obavy, že by je jejich okolí odsoudilo jako špatné matky. Někteří otcové usilují o střídavou péči i z toho důvodu, že se domnívají, že jim soud nevyměří žádné výživné.

O co jde rodičům ve sporu o určení úpravy poměrů dítěte po rozvodu?

• Mají strach, že ztratí své dítě.
• Mají strach, že nebudou mít dostatečný prostor, aby dítěti vštípili pro ně důležité hodnoty a zásady, aby se mohli dostatečně podílet na výchově, vést dítě k zálibám, které jsou jim blízké, aby mohli dostatečně naplňovat svou rodičovskou roli.
• Chtějí mít pod kontrolou finanční prostředky, které dítěti v rámci placení výživného poskytují. Chtějí rozhodovat o tom, na co budou tyto prostředky vynaloženy.
• Bojí se manipulace dítěte proti své osobě ze strany druhého rodiče.
• Přestali mít druhého rodiče svého dítěte rádi, přestali si ho vážit a nedokážou v něm vidět vhodného rodiče pro své dítě. A to na základě toho, jak se zachoval, jak se v něm druhý rodič zklamal, jak mu/jí ublížil a protože pro ní/něj už není vhodným životním partnerem.

A o svá práva (na dítě), nikoliv o své povinnosti vůči dítěti. Je to pochopitelné, sami prožívají těžkou životní situaci, ale nelze se s tím spokojit. Je třeba pomoci rodičům uvědomit si, že oni jsou ve vztahu rodič–dítě tím dospělým, který má především povinnosti, a jejich dítě je tím zranitelným, koho je třeba chránit a jehož práva je třeba zohledňovat a naplňovat. Rodiče chtějí mít „papír na dítě“, který jim zaručí jejich rodičovská práva. Život se ale nežije podle rozpisů a tabulek. Je dynamický, vyvíjí se, stejně jako potřeby dítěte, a proto je nezbytné, aby se rodiče naučili spolu komunikovat na rodičovské úrovni a domlouvat se.

Dílčí (krátkodobé) dohody pomáhají dětem i rodičům

Může být těžké dohodnout se hned v začátku na typu péče o dítě nebo uzavřenou dohodu posléze dodržovat v praxi. Zpravidla je to tím, že si neumíme představit, jak bude náš každodenní život po rozpadu rodiny vypadat. Je to zcela nová, neznámá situace. Dohody se píšou ve „vykonatelných výrocích“ (jejichž plnění v praxi musí být přezkoumatelné) a představují spíše určitý rámec, ve kterém bude třeba v praxi činit mnohé další dohody a mnohá další společná rozhodnutí. Co skutečně pomáhá, je uzavírat dílčí (zatímní, dočasné) dohody. Orientovat se na TADY a TEĎ nebo na několik příštích dní. Takové vnímání a úprava nakonec koresponduje i s potřebami dítěte, které žije TEĎ a s ohledem na věk umí uvažovat v režimu dnů nebo týdnů, nikoliv několika let (to se týká především malých dětí).

• Příklad: Manželé se rozhodli, že už spolu nebudou, otec se odstěhoval kvůli neustálým hádkám, a tak už děti nevídá každý den. Rodiče zatím nejsou schopni dohodnout se na typu péče. Matka by chtěla děti do své péče s tím, že otci nebude bránit ve styku s dětmi. Otec by chtěl děti do střídavé péče, aby měl jistotu, že s nimi bude moci být pravidelně. Ani jeden si neumí představit, že by své stanovisko změnil. Mohou se ale pokusit uzavřít zatímní dohodu na další týden a domluvit se, jak společně zajistí péči o své děti: Anička má v pondělí kroužek, tatínek odpoledne vyzvedne doma Filípka a společně vyzvednou Aničku z kroužku. Tatínek udělá s Aničkou úkoly, připraví oběma dětem večeři a v 19 h. je odveze k mamince, aby šly děti včas spát. Z pátku na sobotu děti přespí u tatínka a ten je pak po sobotním obědě, např. na dětském hřišti, předá mamince. Tam se dohodnou, jak bude péče probíhat další týden.

Zatímní (krátkodobé) dohody jsou velmi důležité. Pomohou zajistit kontakt dětí s oběma rodiči, zmírní pocit strachu na straně obou rodičů a také dětí, pomohou jim představit si, jak by mohl jejich další život vypadat. Učí rodiče domlouvat se na malých věcech, na ohraničený časový úsek, a vyzkoušet si, jak bude jejich život po rozvodu vypadat. Získávají pozitivní zkušenost, že jsou schopní se domlouvat.

Rodičovský plán

Ucelenou představu, o čem všem bude třeba se domlouvat, nabízí rodičovský plán, který si mohou rodiče vypracovat. Je možné vyplnit jej nejdříve samostatně a pak si své představy navzájem sdělit. Při jeho sestavování lze také využít služeb mediátora a začlenit rodičovský plán do mediace. Stejně tak je možné obrátit se na rodinnou a manželskou poradnu s prosbou o pomoc při sestavování rodičovského plánu. S rodičovským plánem je dobré seznámit také dítě, a čím je starší, tím více ho zapojit do společného rozhodování o tom, jak bude život rodiny po rozvodu/rozchodu rodičů vypadat.

Co rodičovský plán může obsahovat:

• bydliště dítěte,
• úpravu styku a komunikace dětí a rodičů,
• určení školských zařízení (jesle, mateřská škola, základní škola, střední škola apod.),
• výčet mimoškolních aktivit (zájmové kroužky, sport apod.),
• způsob zajištění lékařské péče a pravidla informování druhého rodiče v případě nemoci, režim kontaktu druhého rodiče s dítětem v době jeho nemoci (např. bude‑li dítě nemocné, zůstává v té domácnosti, kde onemocnělo, druhý rodič ho navštěvuje a podílí se na péči o něj v této domácnosti),
• trávení prázdnin a svátků,
• řešení finančních plnění (pravidelné a mimořádné platby),
• pravidla komunikace mezi rodiči (jak bude probíhat, její četnost, zavázání se k tomu, že dítě nebude prostředníkem komunikace mezi rodiči),
• cokoliv dalšího, co je pro konkrétní rodinu důležité.

• Příklad: Rodiče se domluví, že budou komunikovat prostřednictvím e‑mailu a SMS v průběhu týdne a jedenkrát týdně ústně při předávání dítěte, a to vždy v domácnosti, ze které si druhý rodič dítě vyzvedává. Jednou za měsíc si rodiče vyhradí více času pro společnou komunikaci, aby probrali a domluvili zásadnější věci apod. Zavážou se k tomu, že si z dítěte nebudou dělat poslíčka a nebudou přes něj druhému rodiči nic vzkazovat. Jejich komunikace bude přímá. Pokud toho ze začátku nebudou schopni, stanoví si pravidla, která budou schopni zvládat s cílem zlepšování komunikace do budoucna. Chtějí pro svoje dítě, aby mohlo pravidelně zažívat okamžiky, kdy jsou oba rodiče spolu a jsou nekonfliktní.

Rodičovský plán (a vše v něm domluvené) není soudně vymahatelný. Jde o konkretizaci dohody rodičů a jistý preventivní plán, který umožní pochopit a představit si, jak bude život rozdělené rodiny vypadat. Rodiče se při něm učí domlouvat se nad konkrétními věcmi, učí se do rozhodování zapojovat dítě. To vše jim umožní budoucí komunikaci a každodenní život. Pro rodiče je někdy důležité, že jiná autorita ví, na čem se domluvili, a proto chtějí i přes jeho nevykonatelnost založit rodičovský plán do spisu a někdy to v praxi vyžadují sami soudci. Odkaz na vzor rodičovského plánu najdete na konci kapitoly.

Společná rodičovská odpovědnost

Oba rodiče jsou nositeli rodičovské odpovědnosti, a to za všech okolností. Pouze v případech, kdy soud rodiče zbavil odpovědnosti, pozastavil ji nebo nějak omezil, rodičovskou odpovědnost ztrácí, dočasně ztrácí nebo je jim omezena.

Rodičovská odpovědnost je souhrnem povinností a práv mezi rodičem a dítětem, které spočívají v péči o dítě (zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj), v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění.

Rodičovská odpovědnost vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud a děje se tak na základě těch nejvážnějších skutečností a zřídkakdy. I když je dítě ve výlučné péči jednoho z rodičů, je druhý rodič stále nositelem rodičovské odpovědnosti, a to i když se druhý rodič s dítětem nestýká a nemá s ním žádný kontakt. Je tedy v zájmu obou rodičů, aby se naučili domlouvat na všem zásadním, co se jejich dítěte týká, co nejdříve, protože to budou muset činit nejméně do doby, než dítě nabude plné svéprávnosti.

Řízení a rozvod manželství

Řízení je zahájeno:

• na návrh jednoho z manželů (sporný rozvod, zjišťování příčin rozvratu),
• na společný návrh manželů předložený společně s dohodou o vypořádání SJM, příp. dohodou o výživném manželů (nesporný rozvod, bez zjišťování příčin rozvratu).

Manželé, kteří mají společné nezletilé děti, nemohou být rozvedeni bez skončeného opatrovnického řízení ve věci úpravy péče o děti, příp. také styku těchto dětí s rodiči (buď schválením dohody rodičů, nebo rozhodnutím soudu – obojí ve formě rozsudku). Soudní poplatek za návrh na rozvod manželství činí 2 000 Kč.

Informace

• Právo na rodiče – webový portál spolku Cochem.cz
• Zustavamerodici.cz
• Rodičovský manuál aneb Společně i po rozchodu
• DVTV Apel, Desetitisícům dětí ročně se rozpadá rodina
• Rodiče, nerozvádějte se s námi – obrazová příručka pro řešení rozvodové situace v rodině
• Vzor rodičovského plánu
• Vzory dohody k úpravě poměrů k nezletilému dítěti (včetně rodičovského plánu)