Děti se zdravotním postižením

14. 2. 2024

Obsah:

Stěžejní dávkou pro osoby se zdravotním postižením, a tedy i pro děti, je příspěvek na péči, který upravuje zákon č. 108/2006 sb., o sociálních službách.

Průvodce zákony pro rodiče 2024

Přehledné a čtivé shrnutí právních předpisů souvisejících s rodičovstvím. Nebojujte se zákony, využijte je ve svůj prospěch!

Příspěvek na péči a jeho výše

Příspěvek na péči se poskytuje fyzickým osobám, jež se neobejdou bez pomoci jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb. Počítá se s tím, že právě z příspěvku na péči si osoby s postižením potřebnou pomoc (potřebné sociální služby) hradí.

Rozsah, ve kterém fyzické osoby potřebují pomoc při zvládání základních životních potřeb, se stanoví dle stupně závislosti.

Dítě, tedy osoba do 18 let věku, je považováno za závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve čtyřech stupních:

  • stupeň I (lehká závislost) – jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není osoba schopna zvládat tři základní životní potřeby,
  • stupeň II (středně těžká závislost) – jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není osoba schopna zvládat čtyři nebo pět základních životních potřeb,
  • stupeň III (těžká závislost) – jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není osoba schopna zvládat šest nebo sedm základních životních potřeb,
  • stupeň IV (úplná závislost) – jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není osoba schopna zvládat osm nebo devět základních životních potřeb a vyžaduje každodenní mimořádnou péči jiné fyzické osoby.

Při posuzování stupně závislosti se u osob do 18 let věku hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity. U dětí se zvládnutí či nezvládnutí určitého úkonu souvisejícího se zvládnutím základní životní potřeby hodnotí s ohledem na věk, a to tak, že se porovnává rozsah, intenzita a náročnost péče, kterou je třeba věnovat posuzovanému dítěti se zdravotním postižením, s péčí, kterou je třeba věnovat zdravému dítěti téhož věku při téže činnosti.

  • Příklad: Devítileté dítě obvykle zvládne samo se obléci, samo sníst snídani a dojít do školy v místě bydliště. Stejně staré dítě s postižením, které si jednu ponožku obléká dvacet minut, nezapne si knoflík, při snídani třikrát něco rozlije a do školy je nutné ho dovést a předat učitelce, i když je škola za rohem – takové dítě jasně nezvládá minimálně tyto úkony: mobilita (nepřemisťuje se způsobem adekvátním věku), orientace (neorientuje se v prostoru způsobem adekvátním věku), komunikace (zdravé devítileté dítě se třeba domluví s kamarádem, že spolu půjdou do školy), stravování, oblékání a obouvání, osobní aktivity.

Výše měsíčního příspěvku pro osoby do 18 let věku*:

  • U dětí ve stupni I (lehká závislost): 3.300 Kč
  • U dětí ve stupni II (středně těžká závislost): 7.400 Kč
  • U dětí ve stupni III (těžká závislost): 16.100 Kč
  • U dětí ve stupni IV (úplná závislost):

    • 23.000 Kč pokud osobě poskytuje pomoc poskytovatel pobytových sociálních služeb podle § 48, 50 až 52,
    • nebo 27.000 Kč v ostatních případech.
  • * Pozn.: Jde o částky platné od 1. 7. 2024 .

Příspěvek na péči má být využíván k zajištění pomoci, tato pomoc je u dětí s postižením nejčastěji poskytována osobou blízkou, obvykle rodičem. Za problematickou lze z tohoto pohledu považovat podmínku obsaženou v § 29 zákona o sociálních službách, a sice „v případě, kdy je pomoc poskytována osobou blízkou, musí být tato osoba zdravotně způsobilá, přičemž za zdravotně způsobilou osobu k poskytování pomoci se nepovažuje osoba, která má sama nárok na příspěvek, ledaže lékařským posudkem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb doloží, že je schopna tuto pomoc poskytovat“.

Toto je podmínka zdánlivě logická, skrytě však znevýhodňující některé skupiny osob s postižením, zejména rodiče s postižením, pokud i jejich dítě má nějaké postižení, a seniory, kteří pečují třeba o své partnery.

Představme si matku samoživitelku, která má např. problémy s pohybem, má nevidomé dítě, které jí po rozvodu bylo soudem svěřeno do péče. Matka z důvodu pohybových obtíží pobírá příspěvek na péči ve stupni I, dítě kvůli svému zrakovému postižení ve stupni II. Matka se o své dítě stará a poskytuje mu potřebné služby, stejně jako by se o takové dítě starala zdravá matka. Neexistuje eticky ospravedlnitelný důvod, proč by rodič s postižením pečující o své dítě s postižením měl ve srovnatelné situaci dokládat cokoli navíc oproti rodiči zdravému.

Máte další právní otázky?

Obraťte se na naši právní poradnu. Svůj dotaz můžete s odborníky probrat osobně, telefonicky nebo ho položit online ve webové poradně. Vždy zcela zdarma.

Sociální služby pro rodiny pečující o dítě s postižením

Rodič při péči o dítě s postižením jednak dítěti poskytuje sociální služby sám tím, že o dítě pečuje, nebo může pro dítě využívat sociální služby od poskytovatele zapsaného v registru poskytovatelů sociálních služeb. V registru si klient nebo jeho rodič může najít vhodného poskytovatele sociální služby podle kraje a místa, kde žije.

Sociální služby jsou souborem činností zajišťujících pomoc a podporu osobám v nepříznivé situaci, tedy i dětem s postižením. V takovém případě se s poskytovatelem sociálních služeb uzavírá smlouva o poskytnutí sociálních služeb dle § 90 a násl. zákona o sociálních službách. Pokud péči dítěti nebo i zletilé osobě s postižením poskytuje rodič nebo jiná osoba blízká, smlouva se samozřejmě uzavírat nemusí.

Využívání asistenta ve škole či školce a obecně ve vzdělávání

Někdy je rodičům školou či školkou mylně nebo i jen účelově doporučováno, aby si zajistili svého asistenta na dobu pobytu dítěte ve školském zařízení. Nicméně zapojení běžného osobního asistenta dle zák. 108/2006 Sb., o sociálních službách, do pomoci dítěti ve vzdělávacím zařízení (MŠ, ZŠ) není vhodným řešením. Dítě s postižením je z důvodu své nemoci, postižení či oslabení žákem se specifickými vzdělávacími potřebami, který má při vzdělávání nárok na podpůrná opatření, a to i v předškolním vzdělávání.

Zátěž spojenou s pořízením těchto podpůrných opatření nelze v žádném případě přenášet na rodinu. Podpora a pomoc při výuce není věcí příspěvku na péči (běžná škola či školka ani v podstatě nemá jak si vykazovat poskytování sociálních služeb; jiná je situace některých škol sektoru speciálního školství, které mohou mít ve zřizovací listině i poskytování některých sociálních služeb, avšak ani tam nelze jako sociální službu vykazovat pomoc či podporu při vyučování a vzdělávání).

Pokud by navíc mělo dítě ve školce či škole svého osobního asistenta, placeného z příspěvku na péči, musela by škola na straně jedné a asistent a rodiče dítěte na straně druhé uzavřít nějakou smlouvu – asi dle § 1746 odst. 2, občanského zákoníku, která by upravovala přítomnost asistenta ve školce a otázku odpovědnosti za dítě, pokud bude v době vyučování či výchovných činností s dítětem sám a dítě tak bude ve školce, ale bez pedagogického dozoru.

Je tedy třeba postupovat dle § 16 školského zákona č. 561/2004 Sb. a vyhlášky č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žáků nadaných. Dítě s postižením by mělo mít ve vzdělávání nárok na podpůrná opatření, mezi která patří i asistent pedagoga. To by situaci řešilo. Obsah činností asistenta pedagoga je uveden právě v prováděcí vyhlášce č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a vzdělávání žáků nadaných, a to v § 5 této vyhlášky. A v odst. 4 v § 5 tato vyhláška hovoří o nezbytné pomoci při sebeobsluze žáka.

Rodiče dětí s handicapem by tedy v souvislosti s nástupem dítěte do školky nebo školy měli co nejdříve kontaktovat školské poradenské zařízení (SPC, PPP), aby toto zařízení doporučilo adekvátní podpůrná opatření včetně asistenta. Podpůrná opatření může mít dítě doporučena nejen v ZŠ či MŠ, ale i na střední škole, víceletém gymnáziu nebo v základní umělecké škole.

Školské poradenské zařízení (PPP nebo SPC) bude v doporučení ke vzdělávání žáka se speciálními vzdělávacími potřebami mimo jiné i upřesňovat rozsah nezbytných činností asistenta pedagoga. Asistent „z podpůrných opatření“ bude zaměstnancem školky či školy.

Rodiny s dětmi s postižením využívají zejména tyto služby: raná péče, osobní asistence, odlehčovací služby, denní nebo týdenní stacionář. Pokud si rodič dítěte s postižením nebo sama osoba s postižením neví rady s vyhledáním potřebné sociální služby v místě svého bydliště, má právo dle zákona o sociálních službách požádat o pomoc obec, ve které žije, aby jí zprostředkovala poskytnutí sociální služby anebo zprostředkovala kontakt s poskytovatelem sociálních služeb.

Agenda příspěvku na péči spadá pod úřady práce, kam je třeba podat žádost na předepsaném formuláři.

Příspěvek na mobilitu

Zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, stanoví, že nárok na příspěvek na mobilitu náleží osobě starší 1 roku, která je držitelem průkazu pro osoby se zdravotním postižením, jež jsou označeny symboly ZTP a ZTP/P.

Dalšími podmínkami nutnými pro získání nároku na tuto dávku jsou opakující se dopravování (např. do školy, za kulturou, za sociálními aktivitami, k lékaři atp.) a dále pak skutečnost, že osobě nejsou poskytovány pobytové sociální služby dle zákona o sociálních službách.

Z důvodů hodných zvláštního zřetele je možné skutečnost, že osoba se zdravotním postižením je uživatelem pobytových sociálních služeb, prominout a dávku jí i přesto přiznat, splňuje-li žadatel ostatní podmínky. Skutečnost, že osoba se zdravotním postižením je pravidelně v kalendářním měsíci dopravována, se prokazuje čestným prohlášením. Tedy pokud je dítě starší než rok držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P, má nárok na příspěvek na mobilitu, pokud není umístěno v pobytovém zařízení, kde mu jsou poskytovány sociální služby. Prominutí podmínky neumístění v pobytovém zařízení se v praxi užívá spíše u osob starších 18 let.

Výše příspěvku je 900 Kč za kalendářní měsíc.

Průkazy osob se zdravotním postižením

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postižením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra.

Zákon č. 329/2011 Sb. o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, rozlišuje tři druhy průkazů osob se zdravotním postižením: průkaz TP, průkaz ZTP a průkaz ZTP/P.

Průkaz s označením TP

Nárok na tento průkaz má osoba se středně těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Zjednodušeně řečeno, nárok na tento průkaz má např. dítě, které je v domácím prostředí pohybově samostatné, samostatně se v domácím prostředí i orientuje, v exteriéru např. chodí pomaleji, ujde méně, než je u dětí jeho věku běžné, a potřebuje pomoci s pohybem a orientací.

Držiteli průkazu TP přiznává zákon právo na vyhrazené místo k sezení v prostředcích hromadné dopravy a přednostní projednání jeho záležitosti, vyžaduje-li toto jednání dlouhou čekací dobu a držitel je při tomto projednávání nucen k dlouhému stání. Tedy dítě s průkazem TP tento průkaz nejvíce užije v MHD, kdy mu průkaz dává právo v MHD sedět.

Průkaz s označením ZTP

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP“ (průkaz ZTP) má osoba s těžkým funkčním postižením pohyblivosti nebo orientace, včetně osob s poruchou autistického spektra. Těžkým funkčním postižením pohyblivosti se rozumí stav, kdy osoba je při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu schopna samostatné pohyblivosti v domácím prostředí a v exteriéru je schopna chůze se značnými obtížemi a jen na krátké vzdálenosti.

Držiteli průkazu ZTP přiznává zákon kromě práv přiznaných držiteli průkazu TP též právo na bezplatnou přepravu prostředky místní hromadné dopravy (tramvaje, metro, autobusy) a právo na poskytnutí slevy 75 % jízdného ve vnitrostátních spojích hromadné dálkové dopravy (dálkové autobusy a 2. třída ve vlacích a rychlících).

Průkaz s označením ZTP/P

Nárok na průkaz osoby se zdravotním postižením označený symbolem „ZTP/P“ (průkaz ZTP/P) má osoba se zvlášť těžkým funkčním postižením či úplným postižením pohyblivosti nebo orientace s potřebou průvodce, včetně osob s poruchou autistického spektra. Nárok na tento průkaz má dítě, které se v domácím prostředí i exteriéru pohybuje i orientuje jen s velkými obtížemi anebo jen s dopomocí nebo není schopno pohybu a orientace v prostoru vůbec. Tento typ průkazu by měly mít nejen děti na vozících či s chodítky, dále děti třeba s těžkým zrakovým postižením, ale i děti, které sice chodí, ale např. se ztrácejí v prostoru, nejsou schopny se vůbec orientovat v dopravě, nedomluví se s okolím atd.

Držiteli průkazu ZTP/P náleží stejná práva jako držitelům průkazů TP a ZTP/P. Průkaz ZTP/P je přiznán osobě, jež má podstatné omezení při pohybu a orientaci a kvůli těmto omezením se ve svých životních potřebách neobejde.

Pozor: Mít s sebou v případě potřeby svého průvodce je právem držitele průkazu ZTP/P, nikoli povinností. Pokud tedy třeba vozíčkář pubertálního věku cestuje do školy sám, protože to zkrátka zvládne a zvládnout chce, má i tak nárok na poskytnutí výhod (třeba slevy na jízdném pro sebe) na základě průkazu ZTP/P.

Příspěvek na zvláštní pomůcku

Zákonem o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením se do příspěvku na zvláštní pomůcku sjednocují různé dříve poskytované příspěvky na různé kompenzační pomůcky.

Pod tuto kategorii patří i příspěvek na zakoupení motorového vozidla a speciálního zádržného systému. Nárok na zakoupení tohoto vozidla či zádržného systému přiznává zákon pouze osobám s vadou nosného či pohybového aparátu. Příspěvek na zakoupení motorového vozidla mohou získávat osoby s určitým druhem mentální retardace.

Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením stanoví, že je-li oprávněnou osobou dítě, je orgán příslušný k rozhodování o dávkách (tedy úřad práce) povinen při rozhodování o nároku na dávku a její výši vždy sledovat dosažení nejlepšího zájmu dítěte. Tedy přiznat příspěvek tak, aby dítě mělo pomůcku pro něj co nejlepší. To znamená, že je-li oprávněnou osobou dítě, neupřednostní se při výběru konkrétní pomůcky ekonomicky nejvýhodnější řešení, ale upřednostní se varianta řešení, která je pro dítě nejvhodnější.

Dítě s postižením tak může prostřednictvím příspěvku na zvláštní pomůcku získat např. speciální komponenty osobního počítače, jako uzpůsobenou klávesnici, myš, speciální programové vybavení ad. Některé z těchto pomůcek mohou být školním dětem pořízeny i v rámci realizace doporučených podpůrných opatření, ovšem pak jsou tyto pomůcky určeny pro použití ve vzdělávacím procesu, tedy ve škole.

Příspěvek na zvláštní pomůcku je tedy jakousi souhrnnou dávkou, jež umožňuje osobám se zdravotním postižením získat finanční prostředky na zakoupení různých druhů kompenzačních pomůcek. Nárok na tento příspěvek mají osoby s těžkými vadami pohybového a nosného ústrojí a též osoby s těžkými vadami zraku a sluchu.

Konkretizaci skupin zdravotního postižení pak obsahuje příloha č. 1 zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením. Neobsahuje konkrétní seznam pomůcek, které mohou být z příspěvku na zvláštní pomůcku hrazeny, ale hovoří o určitých typech pomůcek, jakými jsou například motorové vozidlo, schodolez, indukční smyčka, některé úpravy WC a koupelny, schodišťová plošina či zakoupení vodicího psa atd.

Vyhláška č. 388/2011 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, stanoví seznam druhů pomůcek, na jejichž zakoupení lze poskytnout příspěvek. Seznam pomůcek pro jednotlivé typy zdravotního postižení nalezneme v příloze č. 1 této vyhlášky.

Nelze však získat příspěvek na pomůcky, které jsou zdravotnickými prostředky a jsou zcela nebo částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění.

Výše příspěvku na zvláštní pomůcku se stanoví tak, aby spoluúčast žadatele o tuto dávku činila 10 % pořizovací ceny zvláštní pomůcky, tato spoluúčast nesmí být nižší než 1 000 Kč.

Požaduje-li žadatel příspěvek na zvláštní pomůcku, jejíž cena je nižší než 10 000 Kč, příspěvek mu může být poskytnut jen v případě, nepřesahuje-li příjem žadatele a společně posuzovaných osob částku osminásobku životního minima, anebo tehdy, pokud osoba žádá opakovaně o příspěvek na různé zvláštní pomůcky, jejichž cena je nižší než 10 000 Kč, a jsou-li zde důvody zvláštního zřetele hodné.

Nemá-li osoba dostatek finančních prostředků k uhrazení spoluúčasti, stanoví krajská pobočka úřadu práce nižší míru spoluúčasti (minimálně však 1 000 Kč).

O přiznání dávek pro osoby se zdravotním postižením a o přiznání průkazů osob se zdravotním postižením rozhodují krajské pobočky úřadu práce, kde je třeba podávat příslušné žádosti.

Téma příspěvku na zvláštní pomůcku, příspěvku na péči i průkazů OZP je velice složité, žadatelům by měli umět individuálně poradit pracovníci úřadu práce, případně se rodiče dětí s postižením mohou obrátit i na webové nebo osobní poradenství Aperio.

Nevíte

kudy kam?

Obraťte se na naši právní poradnu. Poradíme vám online, po telefonu nebo osobně – a hlavně bezplatně.

Další dávky a možné kompenzace či výhody:

  • Možnost získat tzv. byt zvláštního určení (záleží na typu postižení) – informace lze získat a žádosti podávat na příslušném odboru městského či obecního úřadu, kde rodina žije. Konkrétní podmínky získání takového bytu si stanoví obce samy. S žádostí o pomoc při řešení bytové situace se může rodina s dítětem s postižením (nebo osoba s postižením obecně) obrátit i na krajský úřad.
  • Daňové výhody – např. rodiče mohou využít možnost přijímat pro dítě dary a dárce má možnost daňového odpočtu podle § 15 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
  • Osvobození od některých správních nebo místních poplatků – bližší informace najdete v zákoně č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, zákoně č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, a v § 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.

Informace

Více k tématu najdete v e-booku Průvodce zákony

Na více než 300 stránkách najdete vzory smluv a žádostí, příběhy rodičů a konkrétní doporučení, jak v různých situacích postupovat.

Chci dostávat pravidelné info od Aperio

Staňte se hrdinou rodičů v krizi
Nastavení souborů cookies
Cookies jsou malé textové soubory ukládané do zařízení návštěvníka našeho webu. Slouží například k zajištění technického fungování webové stránky a pro statistické a analytické účely.  Technické cookies soubory zajišťují fungování a ochranu našeho webu a nelze je vypnout. Analytické soubory funkci webu zlepšují, ale můžete je v Individuálních preferencích vypnout.