Zpomalte a vzpomínejte

Jsme-li častěji zavření doma s dětmi, sladit každý den školní a pracovní povinnosti je fuška. Vedle úkolů se v těchto dnech zvyšujte míra úzkosti a nejistoty, co bude a jak to dopadne. Víte, co lidé dělávali dříve? Vyprávěli si. Společné vyprávění a sdílení zážitků tmelí rodinu a mezilidské vztahy, navozuje příjemný emoční stav a rozpouští úzkost. Vypněte instagram, facebook a vezměte do rukou album rodinných fotek. Listujte a vzpomínejte, třeba si vybavíte veselé historky. Odkloníte se tak na chvíli od výhledu do nejisté budoucnosti a zaměříte se na minulost.

Připomenete si, čím si vaši předkové prošli a jak se oni vypořádali s těžkostmi a jak se přirozeně naučili zvládat stres. Možná budete překvapeni, na co přijdete a jakou inspiraci si v tom každý z členů rodiny najde. Vědomí, že někam patříme, že jsme součástí něčeho většího, je posilující nejen pro nás dospělé, ale i pro děti.

Péče a pohlazení

Pohlazení a doteky odbourávají stresové hormony a harmonizují emoce. Jedno obejmutí kolem ramen nebo pohlazení po vlasech vydá za tisíc slov. Pohladit po vlasech partnera nebo rodiče je velmi uklidňující. Hlavně pro toho, kdo obvykle nese odpovědnost. Projevovat náklonnost a vyjadřovat ji skutečnou fyzickou blízkostí dělá zázraky. Navzájem si s dcerou učesat vlasy, dát si krátkou masáž… Užijete si přitom i legraci a budujete další příjemné zážitky. Nemáte teď zrovna koho obejmout? Nevadí! Opečovávejte sami sebe. Namasírujte si chodidla, napusťte si vanu. Můžete z toho navíc udělat každodenní rituál. A platí to pro ženy i pro muže! Nezapomínejte ani na pohyb na čerstvém vzduchu a cvičení.

Promluvte si s někým

Člověk přirozeně hledá smysl toho, co se mu děje a čím prochází. Pokud nenachází jasnou odpověď, je zmatený a může cítit úzkost. Není ostuda poprosit někoho o pomoc, když už je toho na vás příliš. Nechcete-li své strachy přenášet na rodinu, můžete se obrátit na psychologickou poradnu.

Dvě přirozené reakce na stres a jak s nimi pracovat

Stres více či méně patří do života každého z nás. Nesmí se ho však nahromadit příliš, naše tělo pak začne reagovat dvěma různými způsoby. Stres a krizové stavy mají přirozenou tendenci člověka příliš aktivovat, anebo silně utlumovat. Je to pozůstatek našich dávných sebezáchovných reakcí. Pojďme se podívat, jak s těmito dvěma reakcemi pracovat.

Poplach! Co s tím?

Můžeme se cítit hyperaktivní či roztěkaní. Může se nám stávat, že věci, které jsme běžně dotahovali do konce, se nám nyní dodělat nedaří. Máme rozbouřené myšlenky. V takovém stavu je dobré zaměřit se na nějakou činnost a energii doslova využít. Pokud například musíte trávit čas na jednom místě, zkuste se věnovat činnostem, kdy kromě hlavy zapojíte také ruce. Přesaďte květiny (práce se zeminou skutečně „uzemňuje“), uspořádejte si pokoj, vytřiďte si šatník… Rukodělné činnosti vás uklidní a dostanou přebytečnou energii z těla ven.

Dělání smutky zahání

Opačná reakce je nadbytečný útlum, apatie až depresivní stav. Myšlenky se mohou točit v kruhu a opakovat stále dokola: nic nemá cenu a nic nepomůže. Přesvědčit hlavu o opaku je těžké, mozek je silný. Nemá ale pravdu – při takových stavech platí staré dobré motto „dělání smutky zahání“. Existují terapeutické metody, které člověka při depresi vedou k boji proti negativním myšlenkám. A to právě činností. Takže platí – nenechat se odradit špatnou náladou a nevzdávat naplánovanou aktivitu. Zde je pár bodů, kterými doporučujeme se řídit:

• Samotná aktivita je důležitější než pocit, který při ní máte.
• Každou aktivitu si rozdělte do menších kroků. Nedělejte vše najednou, ani to po sobě nechtějte.
• Pochlubte se i malým úspěchem někomu, kdo je vám blízký.
• Aktivity si plánujte na časy, kdy víte, že máte negativní myšlenky a že to na vás „jde“.
• V činnosti pokračujte, i když se vám hned pocitově neuleví.
• Buďte k sobě shovívaví a jednejte se sebou jako s dobrým přítelem v nouzi. Jeho byste nekritizovali. Takže sebe taky ne.
• Je v pořádku dělat důležité věci pomalu a postupně. To si připomínejte.
• Pokud vás stres nebo deprese zavalují a nestačíte na ně, vyhledejte odbornou pomoc.

Když už nevím, kudy kam

Není žádnou hanbou využít psychologickou pomoc. Pokud cítíte, že toho je na vás příliš, nebojte se zvednout telefon a zavolat na jednu z linek psychopomoci. I Aperio má bezplatnou Linku pro mámy a táty na čísle 739 416 408. Pro děti a mladistvé je k dispozici nonstop a zdarma Linka bezpečí na čísle 116 111.