Mateřství a otcovství

V otázce určení matky je občanský zákoník naprosto stručný a stanoví, že matkou dítěte je žena, která je porodila. Otázka biologického mateřství není dle práva České republiky nijak podstatná a tak například v situaci, kdy jde o náhradní matku v případě surogátního mateřství a dítě je biologicky dítětem ženy jiné, bude vždy do rodného listu zapsána žena, která dítě porodila. Mateřství nelze v České republice nijak popřít.

Také při určování otcovství není dle českého práva biologické otcovství vlastně téměř podstatné. Občanský zákoník operuje s tzv. domněnkami otcovství. To, kdo je otcem, se určuje podle jasně stanovených pravidel, která platí, pokud není následně otcovství popřeno, i když je zcela zjevné, že zapsaný otec ve skutečnosti otcem není či být ani nemůže. Domněnky určení otcovství se uplatňují v pořadí stanoveném zákonem – pokud nelze uplatnit domněnku první, nastupuje druhá a teprve, pokud ani tak není určeno otcovství, nastupuje domněnka třetí.

První domněnka otcovství

První v řadě je situace, kdy je matka provdána. Jestliže se narodí dítě do manželství, zákon určuje, že za otce se považuje manžel matky, a kdo je biologickým otcem, nijak neřeší. To stejné platí, pokud se dítě narodí do třístého dne poté, co manželství zaniklo (rozvodem či smrtí manžela) nebo bylo prohlášeno za neplatné anebo byl manžel matky prohlášen za nezvěstného. Zároveň zákon stanoví, že i když se dítě narodí do uplynutí výše uvedené lhůty, ale matka se znovu provdá, má se za to, že otcem dítěte je její nový manžel. Tato domněnka vychází ze zákonem stanoveného účelu manželství, kterým je mimo jiné založení rodiny a řádná výchova dětí, a proto není nutné nic dokazovat. Dítě má tak od narození založené dědické a majetkové vztahy k matce, otci i dalším příbuzným.

V životě občas dojde k situaci, kdy je žádoucí, aby byla ze zásady, že otcem je manžel matky, učiněna v zájmu dítěte výjimka. Zákon tak stanoví několik podmínek, kdy je dítěti zapsán otec jiný. Jestliže bylo zahájeno rozvodové řízení a dítě se narodí po jeho zahájení, ale ještě stále ve lhůtě do třístého dne po zániku manželství, manžel matky (popř. bývalý manžel) prohlásí, že není otcem dítěte, jiný muž prohlásí, že on otcem dítěte je a matka se k oběma těmto prohlášením připojí, má se za to, že otcem dítěte je právě ten, který toto tvrdí, a nikoliv manžel matky, jak v každém jiném případě stanoví občanský zákoník. Prohlášení se učiní v řízení před soudem, matričním úřadem nebo před zastupitelským úřadem České republiky a není v něm dokazováno nic jiného, než splnění výše uvedených podmínek. Takto určit otcovství však nelze dříve, než rozhodnutí o rozvodu nabude právní moci a později, než jeden rok od narození dítěte. Zákonodárce tak vyhověl požadavku praxe, aby v situacích, kdy rozvodová řízení trvají příliš dlouho a všichni zúčastnění jsou zajedno v tom, kdo je otcem dítěte, nemuselo zbytečně docházet k popření otcovství manželem matky a následně k určení otcovství jiného muže.

Speciálním způsobem určení otcovství je situace, kdy dojde k početí umělým oplodněním, tedy často situace, kdy je předem jasné, že muž, který se má stát otcem, jím biologicky není. Pokud je matka provdána, opět platí pravidlo, že otcem je manžel matky. Pokud se narodí dítě mimo manželství, zákon jasně stanoví, že bez dalšího je otcem muž, který dal souhlas s umělým oplodněním. Otcovství v takovém případě není třeba nijak dokazovat (ani by to samozřejmě nešlo), nastupuje automaticky ze zákona. V praxi ale může dojít k situaci, kdy i dítě počaté umělým oplodněním v rodném listě otce zapsaného nemá. Stane se tak v případě, kdy ani matka ani muž, který dal k umělému oplodnění souhlas, neučiní žádný krok k tomu, aby se o udělení souhlasu dozvěděla příslušná matrika, která pak nemá na základě čeho otce do rodného listu zapsat. Je nutno na tomto místě uvést, že je tak porušeno právo dítěte na oba své rodiče.

Druhá domněnka otcovství

Teprve jestliže nedojde k určení otcovství jedním z výše popsaných  způsobů, zákon stanoví další způsob, jakým se určí otec dítěte. Má se za to, že otcem dítěte je muž, jehož otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a tohoto muže. Takto lze určit otcovství i k ještě nenarozenému dítěti, je-li již počato. Prohlášení se činí osobně před soudem nebo matričním úřadem. Prohlášení musí být učiněno oběma rodiči dobrovolně, ústně, srozumitelně a zcela konkrétně. Nezletilý, který není plně svéprávný, nebo zletilý, který není plně svéprávný, činí prohlášení vždy před soudem.

K souhlasnému prohlášení je třeba předložit (alternativně jde-li o narozené nebo nenarozené dítě):

• platné doklady totožnosti obou rodičů,
• rodné listy obou rodičů (originály nebo úředně ověřené kopie),
• těhotenský průkaz matky, popř. potvrzení ženského lékaře o těhotenství,
• rodný list dítěte, pokud byl již vystaven (originál nebo úředně ověřená kopie),
• rozvedená matka – doklad o zániku manželství (originál nebo úředně ověřená kopie),
• ovdovělá matka – úmrtní list manžela (originál nebo úředně ověřená kopie),
• potvrzení o rodinném stavu matky, nelze-li zjistit tento údaj z dokladu totožnosti, popř. čestné prohlášení matky o rodinném stavu.

Doklad, který je jinak třeba předložit, se nepředkládá, pokud si skutečnost v něm uvedenou matriční úřad může ověřit z jím vedené matriční knihy, ze základního registru obyvatel, z agendového informačního systému evidence obyvatel (AISEO), informačního systému cizinců, informačního systému evidence občanských průkazů a informačního systému evidence cestovních dokladů. Za souhlasné prohlášení není vybírán žádný správní poplatek, lze jej učinit před jakýmkoliv matričním úřadem, soudem nebo zastupitelským úřadem České republiky v zahraničí.

Ani u této právní domněnky otcovství se zákon nezabývá skutečným biologickým otcovstvím. Zcela předpokládá to, že si každý uvědomuje závažnost takového prohlášení a tedy skutečně jde o biologického otce dítěte, a pokud jím není, tak že si oba uvědomují to, že s takovým prohlášením je jednoznačně spojen vznik rodičovství se všemi právy a povinnostmi, které s sebou nese.

Třetí domněnka otcovství

Tento způsob určení otcovství přichází na řadu v případě, že nedošlo k určení otcovství podle první ani druhé domněnky. Jde tedy o situaci, kdy otcovství nenastupuje na základě zákona automaticky anebo nedojde k dobrovolnému prohlášení a je tedy třeba podat žalobu a řešit věc sporně.

Dítě, matka nebo i muž, který o sobě tvrdí, že je otcem, mohou navrhnout, aby otcovství určil soud. Nezletilé dítě musí být v procesu vždy zastoupeno kolizním opatrovníkem, kterého mu ustanoví soud, zpravidla jím bývá orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Pro podání návrhu neplynou žádné lhůty. Zákon definuje, že za otce se považuje muž, který s matkou dítěte souložil v tzv. rozhodné době, což je doba, od které neuplynulo do narození dítěte méně než 180 a více než 300 dnů. V průběhu soudního řízení je třeba prokázat, že muž, který byl označen za otce nezletilého dítěte, měl skutečně s matkou dítěte v této době pohlavní styk. V praxi ovšem vzhledem k pokroku v genetickém testování soud téměř vždy nařídí, aby byl ve věci vydán znalecký posudek, jehož součástí jsou testy DNA, a otcovství je tak stanoveno téměř najisto (spolehlivost testování je udávána přes 99,98 %). Jestliže je dítě počato umělým oplodněním, je otcem ten muž, který k tomuto zákroku dal souhlas a nic dalšího se nedokazuje.

Není-li již domnělý otec naživu, určí mu soud tzv. opatrovníka, který pak jedná za zemřelého. Zemře-li během řízení domnělý otec, pokračuje se v řízení proti opatrovníkovi, jenž bude zemřelému ustanoven. Zemře-li navrhovatel během řízení, může v něm pokračovat druhá k návrhu oprávněná osoba. Zemře-li muž tvrdící, že je otcem, soud řízení zastaví, pokud v něm nepokračují dítě nebo matka. Do 6 měsíců od smrti dítěte (pro podání návrhu na určení otcovství není stanovena žádná lhůta, takže může být podán, i když je dítě již zletilé či samo zemřelo) mohou podat návrh na určení otcovství i potomci tohoto dítěte, mají-li a prokáží-li právní zájem na určení otcovství (například zachování dědické linie).

Situace, kdy je třeba podat návrh na určení otcovství u zemřelého otce, nastává například v případě, že rodiče původně nebyli ve sporu s určením otcovství, jen neučinili včas souhlasné prohlášení na matričním úřadě, otec dítěte zemřel a je třeba, aby bylo otcovství určeno nejen z emočních důvodů, ale zejména z právních. Dítě bez stanoveného otce by nemělo nárok na sirotčí důchod a na svůj dědický podíl.

Pokud je soudem určováno otcovství nezletilého dítěte, je s tímto řízením ze zákona spojeno řízení o péči a výživě dítěte.