Aperio slaví v březnu 20. výročí založení. Při této příležitosti jsme si povídaly s ředitelkou Aperia Eliškou Kodyšovou, její zástupkyní Halkou JaklovouLucií Ryntovou, programovou vedoucí a jednou ze zakladatelek Aperia, mimo jiné také o tom, co se během 20 let změnilo, jaké mají rodiče (a zejména ženy) postavení na trhu práce a v jakém stavu je české porodnictví. Dotkly jsme se i toho, jak rodiče ovlivňuje právě probíhající pandemie covidu-19.

Diskuze to byla opravdu zajímavá, o všech tématech by se dalo hovořit hodiny, proto berte tento trojrozhovor jako rychlý vhled do problematiky, které se Aperio věnuje a i do budoucna věnovat bude, protože je pořád co zlepšovat…

Když srovnáte rok 2001 a 2021, jaké je postavení rodičů, matek a sólo rodičů na trhu práce? Mají ženy už lepší postavení?

HJ: Podle mě se za tu dobu dost změnilo vnímání rodičovství směrem k tomu, že už není jen věcí žen, ale muži se více zapojují především do péče o děti. Myslím, že je to hodně generační záležitost, mladší muži už běžně např. tráví čas se svými malými dětmi na hřištích a pískovištích a vodí děti do škol a školek. I když celkově stále daleko větší procento žen zůstává s dětmi doma, ať už z důvodů nemoci, nebo karantény, případně jiné péče.

Vnímání sólo rodičů se také hodně posunulo. Na přelomu tisíciletí sólo rodičovství nebylo tématem k řešení (pomoci), sólo rodiče byli spíše vnímáni dost pejorativně. Na veřejnosti už neslyšíme odsudky a předsudky o sólo matkách jako v 90. letech typu: může si za to sama, měla si lépe vybrat partnera atd.

Co se týče postavení žen na trhu práce, tak jsme se posunuli podle mě významně ve vnímání úlohy ženy-matky ve společnosti. V 90. letech se jak ve společnosti, tak na státní úrovni prosazovala a podporovala dlouhá rodičovská dovolená a setrvání matek na ní ‒ zdůrazňoval se psychologický přínos péče matky o děti do 3 let. Tenhle přístup se od té doby dost změnil směrem k důrazu na zapojování žen-matek do pracovního procesu a slaďování práce a péče, což zahrnuje vytváření podmínek, jako jsou např. služby péče o děti – dětské skupiny, mikrojesle, soukromé a firemní školky či např. otcovská dovolená. Forma práce home office je v současné době velmi populární na rozdíl od přelomu tisíciletí, kdy téměř neexistovala.

Bohužel stále přetrvává nerovné ohodnocení práce žen a mužů, tzv. gender pay gap máme jednu z nejvyšších v Evropě, a to stabilně. A stejné je to i se zastoupením žen ve vedoucích pozicích a v politice – je stále marginální v porovnání s muži.

LR: Kdybych měla zmínit něco pozitivního, tak oproti službám péče o děti, které jsou přeci jen pořád nedostatečné ve srovnání se zahraničím, flexibilní úvazky ve firmách se za 20 let posunuly a zaměstnavatelé obecně nabízejí více prorodinných opatření.

Je něco, co se naopak oproti roku 2001 zhoršilo v oblastech, kterým se Aperio věnuje?

HJ: Zvyšuje se počet rozchodů rodin s dětmi, takže je stále více sólo rodičů a dětí vyrůstajících v neúplných nebo patchworkových rodinách.

Neexistuje žádná sociální dávka, která by byla určena specificky sólo rodičům ‒ pomoc státu je omezená na dávky pomoci v hmotné nouzi, na něž většinou sólo rodiče nedosáhnou, i když žijí s velmi nízkými příjmy a jsou ohrožení chudobou. Je tu také ošetřovné, přídavky na děti nebo příspěvky na bydlení, na které mají nárok všichni rodiče v závislosti na jejich příjmu, ale ani tyto dávky mnohdy nestačí k tomu, aby vyvedly rodiny sólo rodičů z ohrožení chudobou. Nehledě na administrativní náročnost jejich vyřizování a zpožďující se výplaty, které nechávají rodiny bez příjmů někdy i měsíce.Eliška Kodyšová, Lucie Ryntová a Halka Jaklová

EK: Alespoň se konečně schválil zákon o náhradním výživném, ale je fakt, že v roce 2008 se zrušilo hodně dávek, které měly za cíl pomáhat sólo rodičům, a ty dosud nebyly ničím nahrazeny. Chování lidí se mění k lepšímu, zhoršila se však politická situace – konzervativní proudy, které jsou nepřátelské vůči nám jako neziskové organizaci, také tlačí na konzervativnější, tradičnější pohled na rodinu.

A kolem roku 2000 se to trochu zlepšilo, ale jenom diskurzem, opatření nebyla. Okolo roku 2010 se to přehouplo – tehdy se začalo mluvit o dětských skupinách apod.

HJ: Za premiéra Vladimíra Špidly se postupně měnil politický přístup – na státní úrovni se začalo mluvit o slaďování (1998–2002), ale až s ministryní Michaelou Marxovou Tominovou (2014–2017) se začaly zavádět a státem financovat dětské skupiny, mikrojesle, firemní školky atd., redefinoval se státní přístup např. ve Strategii rovnosti žen a mužů – začalo se hodně prosazovat slaďování práce a péče, flexibilní úvazky, práce z domova a další opatření. Tento trend pokračuje do současnosti.

EK: V posledních pěti letech se ale zase vyrojili politici i zájmová uskupení typu Aliance pro rodinu, kteří prosazují model tradiční rodiny. Velké riziko vidím v tom, co nakonec zákonodárci schválí, nebo spíš neschválí ‒ např. povinnost garantovat místo ve školce nebo v dětské skupině už dětem od dvou let). Přitom rodiče stojí o podobné služby, hlavně ve velkých městech a okolí Prahy a Brna, kde je jich nedostatek.

Jak se na situaci a postavení rodičů podle vás podepsala pandemie covidu-19?

HJ: Pandemie a důsledky uzavření škol, nároků distanční výuky, omezení svobody pohybu a sociálních kontaktů, zvýšení stresu a obav o zdraví a také o ekonomickou budoucnost dopadají tíživě na většinu rodičů.

Obzvlášť citelně ale především na sólo rodiče, kteří vychovávají své děti sami. Domácnosti sólo rodičů se často potýkají se zhoršením finanční situace v důsledku nutnosti skloubit práci a péči o děti, které mají doma.

Rodiče jsou přetížení, obavy a stres vedou u některých z nich k depresím a úzkostem, což dopadá negativně i na děti a vzájemné vztahy v rodině.

LR: Covid odhaluje, jakHome office jsou pořád ve společnosti silně zakořeněné tradiční role. Najednou se říká, musíme zajistit, aby děti zdravotních sestřiček měly hlídání. Jako by se to týkalo jen žen, které se o děti starají. To mě hodně překvapuje, dřív to nebylo tak vidět.

Aktuálně se třeba ptám, proč covidové ošetřovné nemůže být vypláceno rodičům dětí do třinácti let, jako to bylo při zavřených školách loni na jaře. 

Od podzimu mají na tuhle covidovou podporu nárok jen rodiče dětí mladších deseti let. Opozice navrhovala hranici 11 až 12 let, ale návrh neprošel. Mezi klienty Aperia je například dost sólo rodičů v profesích, kde nemůžou pracovat z domova. Školy i mimoškolní aktivity zavřel stát a spousta deseti- jedenáctiletých dětí je tak celé dny sama doma nebo rodiče platí někoho, kdo jim pomáhá se školou a uvaří jim oběd. 

Jak se za 20 let proměnila role rodiče?

EK: Tlak na rodiče je čím dál větší, představa o tom, jak být dobrý rodič, je pořád komplikovanější. Tento trend trvá už s rozmachem vývojové psychologie jako oboru, tedy od 60. let minulého století. Je skvělé, že víme, co děti potřebují, o tom není sporu. Někdy je ale přebytek informací kontraproduktivní a zapomínáme na to podstatné.

HJ: To nepřeberné množství (mnohdy protichůdných) informací k rodičovství z publikací, knih, výzkumů a internetu pak rodiče ve výsledku úplně zúzkostní. To může být velká zátěž.

EK: Navíc poznatky, jak děti lépe rozvíjet, s sebou nesou i marketingový a reklamní tlak firem a organizací, které poskytují služby a produkty pro rodiče. Rodiče tím pádem mají pocit, že budou dobrými rodiči, pokud dětem koupí jisté produkty nebo s nimi chodí na určité kroužky. Přitom být dobrým rodičem znamená být hlavně vnímavý vůči pocitům, které dítě zažívá.

Pořád se zapomíná na koncept „dost dobrého rodičovství“, které neustále připomínáme rodičům z našich kurzů. Zdravé rodičovství je rodičovství, které respektuje jak potřeby dítěte, tak potřeby rodičů. Děti potřebují rodiče, kteří jsou sami v pohodě a neřeší existenční potíže či jiný stres.

LR: Spousta rodičů má dobrou intuici, mají v sobě mnoho dovedností a nemusí se v tom nepřeberném množství informací chytat všech trendů…

Jak se během těch 20 let změnilo porodnictví?Hladký porod příprava na miminko

LR: V porodnictví se za 20 let hodně věcí zlepšilo, běžná je účast otců u porodu, zlepšila se podpora bondingu atd., ale oproti západním zemím mají ženy u nás pořád malou možnost volby, kde a jak přivést na svět své dítě. Stávající péče je mnohde pořád založená spíš na zvyklostech než na vědeckých poznatcích.

V 90. letech byla velká snaha porodnictví změnit, inspirovali jsme se v jiných demokratických státech, podporovali jsme tzv. normální porod v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky, ale pořád to jde pomalu. Proč i přes mnohaleté úsilí o založení porodního domu pořád nemáme v naší zemi žádný, když jinde je taková služba běžná a má dobré výsledky? Proč komunitní porodní asistentky u nás pořád fungují v pololegálních podmínkách? Přitom nastávající rodiče mají o tyto služby a přístup zájem, stále stoupá poptávka po respektujícím přístupu, lepší komunikaci a individuální péči.

Už v roce 2001 jsme s agenturou STEM provedli velký výzkum, který ukázal, že paternalistický a medicínský model porodu přestává vyhovovat. Přesto po dvaceti letech u nás tento model stále převažuje. Před dvaceti lety bylo u nás asi 12 % císařských řezů, teď už tak probíhá každý čtvrtý porod. Jde o operaci, která v některých případech zachraňuje životy, ale mnohdy je prováděna zbytečně a nese s sebou zbytečná rizika a následky. V mladší generaci porodníků už je více osvícených lékařů, kteří podporují normální porody, i třeba proto, že mají zkušenosti ze zahraničí. Pořád je tu ale propastný rozdíl mezi potřebami žen, doporučeními Světové zdravotnické organizace v oblasti přirozeného porodu na jedné straně a fungováním našeho porodnického systému na straně druhé.

Co by Aperio chtělo do budoucna změnit nebo prosadit, jakou máte vizi?

EK: Rádi bychom dál rozvíjeli nízkoprahovou podporu pro rodiče, aby dokázali zůstat v partnerství a řešit společně náročné situace. Chceme, aby pro rozcházející se rodiče byly běžně dostupné služby a informace podporující jejich dohodu – ať už ze strany OSPOD a soudů, nebo ze strany NNO a dalších zapojených aktérů.

Působíme také osvětově, např. prostřednictvím našeho Průvodce porodnicemi, aby ženy v těhotenství a při porodu měly volbu péče, aby právě porodní péče o ženy a děti byla založená na nejnovějších vědeckých poznatcích. Zároveň usilujeme o to, aby byla běžně dostupná komunitní péče porodních asistentek.

A v neposlední řadě, aby rodiče měli dobré podmínky na trhu práce.

Výběr toho nejdůležitějšího, co se Aperiu za 20 let podařilo
  • Byli jsme první organizací, která se před 10 lety začala věnovat specificky „sólo rodičům“ (po průzkumu mezi rodiči jsme zavedli tento pojem místo označení „samoživitel/ka“), přičemž služby pro tuto skupinu rodičů neustále rozvíjíme (poradenství, podpůrné programy, mentoring aj.) a zároveň se věnujeme zlepšování jejich vnímání ve společnosti a životních podmínek.
  • Připomínkovali jsme zákon o náhradním výživném a zdůrazňovali politikům i v médiích jeho význam pro sólo rodiče, zákon se nakonec po mnohaletém úsilí podařilo prosadit a měl by být účinný od července 2021.
  • Podíleli jsme se na přípravě a připomínkování zákonů o dětských skupinách a mikrojeslích, přičemž dětské skupiny úspěšně fungují po celé republice.
  • Byli jsme mezi prvními, kteří měli expertizu v oblasti slaďování pracovního a rodinného života. V r. 2006 jsme vytvořili první metodiku genderového auditu pro firmy v ČR (kterou od nás později převzalo MPSV), vyškolili první genderové auditory a auditorky a provedli genderové audity v mnoha organizacích.
  • Již 15 let provozujeme bezplatné právní a psychologické poradenství pro rodiče, poradili jsme více než 40 tisícům rodičů.
  • Každý rok vydáváme unikátní publikaci Průvodce zákony pro rodiče, která shrnuje aktuální zákonodárství a informace spojené s rodičovstvím a mateřstvím.
  • Od r. 2003 pořádáme pravidelné kurzy pro rodiče a nabízíme veřejnosti online Průvodce porodnicemi v ČR.
  • Zavedli jsme odborné vzdělávání lektorek přípravy na porod a rodičovství.
  • Spolupracujeme už řadu let se zahraničím: inspirujeme se, ale také „vyvážíme“ naše know-how do zahraničí (například jsme školili budoucí lektorky předporodní přípravy v Chorvatsku a Slovinsku).
  • Podíleli jsme se na vzniku mezinárodní iniciativy porodní péče přátelské k matkám a dětem (dnes International Childbirth Initiative, podpořená i mezinár. asociací gynekologů a porodníků FIGO).
  • Byli jsme a jsme členy mnoha organizací a sítí v ČR i mezinárodně, vč. poradních orgánů vlády (mj. jsme členem sítě neziskovek přidružených k OSN).
  • Získali jsme řadu ocenění, např. „Národní finalista ČR v oblasti sociálního podnikání“ (uděleno Evropskou unií v rámci soutěže EY2012 Awards), Národní cenu kariérového poradenství za naše programy pro sólo rodiče (tu dokonce dvakrát) nebo 2. místo v soutěži Neziskovka roku 2018.
  • Vydali a editovali jsme několik knih a sborníků (např. Knihu porodních příběhů).
  • Vystupovali jsme na mezinárodních konferencích v různých zemích, např. v USA nebo Berlíně.

Více informací o historii Aperia najdete zde.

Zpracovala: Tereza Kochová, PR specialistka Aperio

Ilustrace: Štěpánka Bláhovcová