Mýty jsou hezká věc – pokud se týkají dávných dějin. Ve chvíli, kdy je vztahujeme na sebe teď a tady, mohou narušit náš pocit vlastní hodnoty, a tím i naši pohodu a vztahy s ostatními. A to nikdo z nás nechce.
Pojďme si posvítit na několik mýtů, které se vztahují k tomu, jak vypadá sexuální život v dlouhodobých vztazích. Sexualita je téma, o kterém skoro nikdo z nás neumí snadno mluvit či psát otevřeně (věřte mi, taky jsem se zapotila při psaní tohohle textu), a proto jsou tyhle mýty obzvlášť rozšířené – s negativními dopady nejen na sexuální spokojenost obou partnerů, ale i na vztah jako celek.
6 mýtů o sexu v dlouhodobých vztazích
1
Muž má touhu rozsévače, žena má úrodný klín
Méně poetická verze – mužům jde v sexu hlavně o penetraci a fyzický aspekt vztahu, ženám jde hlavně o citové pouto a mazlení se. Případně také – muži to chtějí častěji než ženy. Tohle přesvědčení je zakořeněno v tom, jak vnímáme genderové role. Klinická praxe ale ukazuje, že mužů i žen se nižší zájem o sex v partnerství týká stejně. A podle výzkumu mezi lidmi, kteří jsou nadprůměrně spokojení se svým sexuálním životem, nejsou mezi muži a ženami rozdíly v tom, jak moc stojí o citové či tělesné spojení s partnerem – oba aspekty jsou pro ně stejně důležité.
2
Ta pravá touha vzplane sama od sebe
Pokud jste s partnerem/kou už nějaký ten pátek, zvlášť pokud máte malé děti, náročné pracovní období či jiné povinnosti nebo starosti, asi víte, že čekat s milováním na moment, kdy se vám oběma rozbuší srdce a v břiše začnou třepotat motýlci, by znamenalo čekat hodně dlouho.
Tenhle mýtus má dva aspekty. První říká, že pokud sex musíme plánovat a nějak se na něj připravovat, něco není v pořádku. (Když jste spolu chodili, určitě jste se taky na schůzky připravovali, jen to ten druhý neviděl.) Druhý tvrdí, že pokud se do nálady dostaneme až ve chvíli, kdy jsme třeba už spolu v posteli a obejmeme se, naše vášeň k druhému je poněkud druhořadého charakteru. (Ne, není. Touha může být jak spontánní, tak responzivní, a obě jsou normální.) Tenhle mýtus má kořeny v přesvědčení, že…
3
Nejlepší sex je v období, když jsme zamilovaní
Zamilovanost je v naší kultuře poněkud přeceňovaná. Ano, mozek nám v tomhle období do těla napumpuje spoustu zajímavých hormonů, které nás ostře vyladí na objekt našeho zájmu a zvýší naše přání se ho dotýkat – úplně všude a pokud možno pořád. Je to moc prima. To ale neznamená, že v tomhle období zažíváme nejúžasnější sex našeho vztahu.
Delší vztah má spoustu výhod: už známe líp své tělo i tělo svého partnera, a víme, co nám dělá dobře. V ideálním případě spolu máme inastavenou dobrou komunikacio tom, jak se právě cítíme a co potřebujeme – nejen v sexuální oblasti. A máme k sobě dostatečnou důvěru, abychom se mohli jeden druhému svěřit i s novými přáními, fantaziemi či obavami. To všechno nám dává skvělou příležitost k tomu, prozkoumat svoje vnitřní světy i možnosti svých těl.
4
Po čtyřicítce/padesátce… sexuální život upadá
Tenhle mýtus vyrůstá jednak z toho, že ve filmech uvidíte milovat se hlavně mladé lidi, ale i z toho, že nikdo si nechce představovat své rodiče jako sexuální bytosti – takže lidi jejich věku (ať je jakýkoli) už prostě nemají sex. Pokud by to byla pravda, znamenalo by to, že kdo si neužil, než měl děti, má už do smrti smůlu. Sex by v tomhle podání byl jako gymnastika – od určitého věku už na to prostě můžete zapomenout.
Naštěstí je sex spíš jako ultramaraton (když už jsme u sportovních přirovnání) – anebo vlastně ne. V ultramaratonu dosahují ti, kdo ho provozují, vrcholných výkonů mezi čtyřicítkou a padesátkou. Spokojenost se sexem je podle různých studií nejvyšší zřejmě až po šedesátce. Jeden účastník ze známé studie Peggy Kleinplatz dokonce mluvil o tom, že to pravé přijde až po sedmdesátých narozeninách. Takže se máme na co těšit.
5
Nemoc nebo postižení znamenají konec sexu
Asi každý z nás tady najde podobnost s předchozím mýtem – ageistické a ableistické předsudky tu vycházejí z představy toho, že ideál mládí a zdraví by měl být zároveň i normou, alespoň tedy když jde o to, co děláme se svými genitáliemi. Expertka na sexuální výchovu Emily Nagoski přirovnává situaci, kde jeden či oba z partnerů čelí nějakým omezením, k veganství: můžete jíst stejně chutně jako ostatní, jde jen o to, jak se naučíte zacházet s tím, co máte k dispozici. Klíčem je vzájemná důvěra, schopnost vyjít si vstříc a říci si o pomoc.
6
Pokud jeden z partnerů má touhu příliš nízkou/vysokou, měl by se tomu druhému přizpůsobit
Touha je zaklínadlo populárních článků a knih o sexualitě – anebo možná kletba, protože touha samotná (a už vůbec ne ta spontánní) s kvalitou sexuálního života příliš nesouvisí. Psycholožka a sexuoložka Peggy Kleinplatz, která se vedle klinické praxe věnuje i výzkumu optimálních sexuálních zážitků, klade svým klientům otázku: „Pokud nemáte chuť na sex – jaký je sex, který nechcete?“ Jednoduše řečeno – kvůli jakému sexu si umíte představit, že vynecháte oblíbený seriál?
Emily Nagoski zase zdůrazňuje, že důležitější než zvýšení touhy je zvýšení rozkoše a potěšení – tedy společné hledání a rozvíjení toho, co nás dokáže strhnout a vzít nám dech. Namísto nesmyslných debat na téma „Četl/a jsem, že normální je mít sex dvakrát týdně, a ty se mnou spíš jen dvakrát za měsíc“ je tedy lepší posadit se k rozhovoru o tom, co potřebujeme, když chceme sex. Pokud je to intimita a vyjádření lásky a oddanosti, můžeme toho spolu dosáhnout i jinak než při sexu? Jak nejlíp pomoci partnerovi, který cítí méně touhy, aby se dostal do příslušné nálady? A jak by měla vypadat naše sdílená sexualita, abychom se na ni oba mohli těšit a chtěli si na ni vyčlenit čas a místo?
Ano, tohle všechno vyžaduje hodně práce na sobě i na vztahu. Je úplně normální sáhnout po podpoře zvenčí. Individuální i párová terapie nám pomáhají prozkoumat naše vlastní i vzájemná zranění a uzdravit je. Kurzy pro páry – zejména PREP, který se opírá o desetiletí výzkumu i zkušeností – rozvíjejí pozitivní komunikaci, která nám pomáhá o citlivých tématech společně mluvit tak, abyste dokázali vzájemně pochopit a přijmout perspektivu toho druhého. Nikdy není pozdě hledat cestu k tomu, cítit se šťastnější v jedné z nejdůležitějších oblastí našeho života.
Cookies jsou malé textové soubory ukládané do zařízení návštěvníka našeho webu. Slouží například k zajištění technického fungování webové stránky a pro statistické a analytické účely. Technické cookies soubory zajišťují fungování a ochranu našeho webu a nelze je vypnout. Analytické soubory funkci webu zlepšují, ale můžete je v Individuálních preferencích vypnout.