Principy státní služby

Většinu změn služebního poměru, včetně čerpání mateřské a rodičovské dovolené, povolení kratší služební doby apod., je nutné provést v řízení ve věci služby, které je správním řízením obvykle zahajovaným na žádost státního zaměstnance nebo zaměstnankyně.

Při rozhodování se služební úřad musí řídit nejen konkrétními ustanoveními zákona o státní službě, ale i obecnějšími zásadami. Mezi ty patří základní zásady činnosti správních orgánů podle správního řádu, zejména ve skutkově shodných nebo podobných případech postupovat obdobně, šetřit práva a oprávněné zájmy nabyté v dobré víře, dostatečně zjistit skutkový stav věci apod.

Dále musí služební úřady respektovat speciální povinnost zakotvenou v ustanovení § 116 odst. 1 zákona o státní službě, kde se ukládá služebním úřadům povinnost vytvářet podmínky pro sladění rodinného a osobního života státních zaměstnanců s výkonem služby. Tento úkol je z hlediska právní úpravy na stejné úrovni jako další úkoly, které služební úřady podle zákona o státní službě mají – zejména dbát o řádné plnění služebních úkolů. Služební úřady by se tak měly snažit žádostem spojeným se slaďováním osobního a profesního života vyhovět, a pouze pokud to skutečně není možné, žádost zamítnout a zamítnutí důkladně odůvodnit.

Mateřská a rodičovská dovolená

Délka mateřské a rodičovské dovolené je upravena shodně jako v zákoníku práce, shodné jsou i dávky a podmínky pro jejich čerpání. Státní zaměstnankyně, která chce nastoupit na mateřskou dovolenou, případně státní zaměstnanec, který chce nastoupit na rodičovskou dovolenou, musí podat ke služebnímu orgánu písemnou žádost o zařazení mimo výkon služby z důvodu mateřské nebo rodičovské dovolené. Služební úřad této žádosti vyhoví a o zařazení mimo výkon služby rozhodne.

Po dobu mateřské a rodičovské trvá služební poměr, a proto v případě přivýdělku u jiného zaměstnavatele je nutné požádat služební orgán o souhlas s jinou výdělečnou činností. Služební předpisy dále podrobněji upravují možnosti a povinnosti komunikace, které služební úřady k osobám čerpajícím mateřskou či rodičovskou mají.

Po dobu nepřítomnosti může být na dané služební místo přijat a zařazen zástup v pracovním nebo služebním poměru, vždy však pouze na dobu určitou po dobu čerpání mateřské a/nebo rodičovské dovolené. Po skončení mateřské a/nebo rodičovské dovolené je služební úřad povinen vracející se státní zaměstnankyni nebo zaměstnance zařadit na původní služební místo. Pokud by mezitím dané místo zaniklo, pak je povinen ji/ho zařadit na jiné vhodné služební místo, a není-li žádné volné, pak mimo výkon služby z organizačních důvodů.

Zvláštní podmínky některých osob

Zákon o státní službě na některé skupiny státních zaměstnanců pamatuje poněkud silnějším nárokem na využití nástrojů slaďování. V § 116 odst. 2 se stanoví, že státním zaměstnancům pečujícím o dítě, které dosud nedokončilo první stupeň základní školy, samoživitelům pečujícím o děti mladší 15 let nebo o osoby závislé na pomoci jiné osoby od stupně závislosti II výše, povolí služební úřad na jejich žádost pružné rozvržení služební doby nebo kratší služební dobu, pokud tomu nebrání řádné plnění úkolů služebního úřadu.

Pro obdobný okruh státních zaměstnanců jsou v zákoně stanoveny i přísnější podmínky ve vztahu k jejich vysílání na služební cesty (§ 45 odst. 3 zákona) nebo přeložení (§ 47 odst. 3 zákona). Služební předpis o slaďování pak zakotvuje povinnost vyhovět i žádostem státních zaměstnanců mimo tento okruh, pokud to nebrání řádnému plnění úkolu služebního úřadu a zároveň je tímto postupem slaďován rodinný a osobní život státních zaměstnanců s výkonem státní služby.

Žádost je potřeba formulovat obezřetně. To znamená zejména přesně vymezit, o jak velkou část služební doby je potřeba zkrátit úvazek, pokud se požaduje nepravidelné rozvržení služební doby, tak jak a v jakých dnech apod. Pokud by se státní zaměstnanec nebo zaměstnankyně omezil/a pouze na požadavek typu „Z rodinných důvodů žádám o zkrácení služební doby“ , nebylo by bez dalšího možné žádosti vyhovět. V praxi se toto ale neděje, služební úřady mají k těmto žádostem vlastní vzory nebo formuláře, které žadatele navedou k podrobnějším formulacím.

Služební doba

Základní délka stanovené služební doby je pro státní zaměstnance 40 hodin týdně. Na žádost státního zaměstnance může být služebním orgánem povoleno její zkrácení. Zákon v této souvislosti neupravuje žádné další záležitosti.

V otázce kratší služební doby je využitelná i pracovně právní judikatura, která mimo jiné konstatovala, že pokud může zaměstnavatel řešit zkrácení úvazku přijetím dalšího zaměstnance na zbytek pracovní doby, nemůže se odkazovat na vážné provozní důvody, které by kratšímu úvazku bránily. V systému zákona o státní službě k tomuto pokrytí „zbytku“ úvazku slouží tzv. doplňkové služební místo, které ale v praxi není zatím příliš často využíváno.

Pokud je rozhodnuto o zkrácení služební doby, musí být v této souvislosti státnímu zaměstnanci poměrně zkrácen i plat. To se týká nejen platového tarifu, ale i dalších pravidelných složek, jako je osobní příplatek nebo příplatek za vedení. Zkrátit služební dobu bez zkrácení platu, ať už jednomu, nebo všem státním zaměstnancům, s ohledem na znění § 79 odst. 3 zákoníku práce (který se zde použije) možné není.

Zákon o státní službě v otázce služební doby, včetně pružného rozvržení, v podstatě bez dalšího odkazuje na zákoník práce. Důležitá je v této souvislosti zejména otázka služby přesčas, překážek ve službě na straně státního zaměstnance a kombinace pružné služební doby a kratšího úvazku.

Výkon služby z jiného místa (home office)

Postup u tzv. home office je jiný než u ostatních nástrojů slaďování, např. částečného úvazku. Nejedná se zde o rozhodování o žádosti, ale o uzavírání dohody mezi státním zaměstnancem a služebním orgánem. Nepodává se tak žádost, ale návrh na uzavření této dohody. Problematické je, že pokud úřad návrh nepřijme, pak není možné se odvolat jako u zamítnuté žádosti a je nutné o dalších možnostech spíše neformálně vyjednávat, případně podat stížnost.

Podmínkou sjednání dohody je, že práce z domova nebrání řádnému plnění úkolů služebního orgánu a nejde o činnosti, u kterých je jejich výkon z jiného místa vyloučen. Tady zejména chybí úprava opravného prostředku, pokud služební úřad návrhu na uzavření dohody nevyhoví, a to nezřídka bez toho, aby odmítnutí podrobněji zdůvodnil. Obvykle tak bude muset být využita stížnost ve věci služby.

Právní úprava vymezuje okruh činností, u kterých home office sjednat nejde, například činnosti podatelny, klientské přepážkové agendy nebo činnosti, při kterých se nakládá s materiály, které nemohou opustit úřad (např. utajované informace) nebo kde výkon služby z jiného místa není ani fyzicky možný (archiv).

Dohoda, kterou je nutné o výkonu služby z jiného místa uzavřít, pak specifikuje všechny praktické náležitosti. Jde zejména o rozsah služební doby, na kterou se dohoda vztahuje, její rozvržení a místo, kde bude služba vykonávána. Dále dohoda obsahuje dohodnutý režim zadávání a kontroly plnění úkolu a vše další, co je potřeba.

I když se výkon služby z jiného místa sjedná na konkrétní dny, může v nich v případě potřeby státní zaměstnanec nebo zaměstnankyně pracovat i z kanceláře. Zároveň ho v určitých případech může služební úřad na působiště povolat.