Na druhou stranu nemůžeme svému dítěti dovolit, aby vyběhlo na silnici, zůstalo vzhůru do půlnoci, jedlo jen sladkosti nebo zničilo pračku, takže každý den máme spoustu příležitostí, kdy musíme nastavit hranice. Chybí nám ale pozitivní modely, jak to dělat. Z vlastního dětství máme jen málo vzpomínek na to, že by se hranice určovaly s respektem a pozitivně. Většina z nás si nastavování hranic spojuje se zraněním, a proto se mu vyhýbáme. Končí to tím, že se děti opravdu chovají iracionálně a nezdravě.

Nebojte se říct ne

Cestou z této situace je uvědomit si, že když řeknete NE, může to být pro vaše dítě ten největší dar.

Když však své ne řekneme pevně, ale s láskou, jako například ve větě: „Promiň, další sušenku už nedostaneš.“ A následný protest jen přijmeme a vyslechneme, rozhodně dítěti nijak neubližujeme. Ve skutečnosti posilujeme jeho odolnost a dobrý úsudek a také mu nabízíme velmi cennou výměnu: naši pozornost, lásku a naslouchání namísto sušenky.

Přijměte i negativní reakce

Všimněte si, že se nejedná o „vše dovolující“ rodičovství. Držíme hranice (žádná sušenka, žádné další pohádky, žádná hra s nebezpečným zařízením atd.). Místo toho se jako dítě dozvídáme, že vyjádření emocí pláčem a záchvaty vzteku nejsou špatné ani manipulativní, naopak: jde o zdravé, cenné a účinné způsoby, jak se zbavit přebytečného napětí a reorganizovat mozek, aby mohl opět dobře myslet.

Trik, jak dobře nastavit hranice, tedy spočívá v tom, že neočekáváme, že naše dítě s radostí splní náš požadavek, ale přijmeme a očekáváme, že bude mít v dané situaci své vlastní pocity, bude je chtít vyjádřit a bude chtít, abychom je vyslechli. Pokud tomuto ponecháme prostor, brzy získá nový pohled na situaci (protože cítí, že jsme na jeho straně) a bude schopno náš požadavek přijmout (ale ověřte si, že váš požadavek je opravdu nutný a přiměřený věku).

Tvrdá represe není účinná

Tento přístup ke stanovování hranic eliminuje potřebu jakékoli tvrdé represe. Takové metody by dítě jen vyděsily do té míry, že by přešlo do režimu „zamrznutí“ a na krátkou dobu by se dokonce bálo protestovat.

Abychom dokázali říkat ne s láskou, musíme pracovat na svých vlastních pocitech v situacích, kdy potřebujeme stanovit hranici, a na tom, co v nás chování našich dětí vyvolává. Neocenitelným nástrojem je partnerské naslouchání, kdy se dva dospělí vzájemně dohodnou, že si budou jednoduše naslouchat a vyjasní si pocity, které jim ztěžují láskyplné chování při stanovování hranic.

Další užitečné tipy, jak si poradit s výchovou, a mnoho dalšího, najdete v průvodci rodičovstvím – aplikaci Growing. A pokud si nevíte rady a potřebovali byste si s někým promluvit, je tu pro vás naše Linka pro mámy a táty. Napsat můžete i do naší psychologické webové poradny.